Asi ne. To nejsou Srbové nebo Chorvati, se kterými nás váže historické pouto. V Afganistánu jsme pro normální lidi spojenci Američanů a jako takoví budeme ve světě čím dál více vnímáni.  Nejen ze strany Afgánců. V budoucnu nás to může čekt i ze strany Arabů,  kterým jsme po II. světové válce hodně pomáhali a jejichž bývalí studenti (řada z nich zaujímá ve svých zemích významné posty) mají k naší zemi dosud stále přátelské vztahy. Dokážeme si v budoucnu zachovat svou tvář demokratického a mírumilovného státu!?

Naším vojákům - zdravotníkům lze popřát jen, aby se ve zdraví vrátili a dokázali pomoci všem, ketří pomoc potřebují. To má také smysl i v kontextu naší historie.