Daně a publicisté
Myslím si, že dobrým způsobem získání prostředků na hrazení povodňových škod, účinnějším než je milionářská daň, je luxusní daň. Zakoupení luxusního zboží a jeho spotřeba totiž nepřinese ekonomice státu nic pozitivního. Pouze odčerpá prostředky, které by mohly být využity rozumněji. Protože nákupy drahých luxusních automobilů a dalších nákladných věcí se běžně v daňových přiznáních uvádějí v nákladech firem, milionářské zdanění se jich nedotkne. Stejně tak se nedotkne daňových podvodníků, kterých je v našem státě víc než dost. A bude-li zavedena ona milionářská daň, bude jich ještě více.
P.S.
Je pozoruhodné, jak mnoho lidí se živí psaním o věcech jim cizím. Užívám pro ně výraz "publicista" = drzý člověk, který píše či tlachá o věci, o které nic nevědí a které nerozumí.
Příhladem publicistické produkce je následující blábol: "Smyslem milionářských daní nikdy není docílení nějakého pozitivního hospodářského efektu, nýbrž rozbití podnikatelského prostředí z politických důvodů. Bůh suď, proč se v tom zlíbilo i Špidlově vládě. Tak extrémně nalevo snad není." Autor zde ukázal, že je stejně dobrý ekonom jako V. Klaus
.
Články K. Steigerwalda
běžně nečtu, neboť jejich slabá úroveň
je dobře známa. Tento jsem však přečetl, zavedli mne na něj ohlasy čtenářů. Protože článek hodnotí současného premiéra, připojuji vlastní hodnocení.
Premiér Špidla na mne dělá velmi dobrý dojem
. Narozdíl od Zemana, Klause a Čalfy není podezřelý ze spolupráce s tajnými službami STB a KGB. Není o něm známo, že by nadmíru pil. Neosnovuje podvodné stranické smlouvy se zavádějícími názvy (např. opoziční smlouva pro koaliční smlouvu). Nedosazuje svou manželku do představenstev či dozorčích rad společností se státní účastí. Neposmívá lidem bydlícím v panelových domech a nenazývá je jako prezident Havel králíkárnami. Nerestituoval palác ve Vodičkové ulici zabavený podle dekretu o majetku kolaborantů a zrádců v roce 1945. Neuzavřel pakt s představiteli KSČ o beztresnosti. A tak dále .. Jeho hlavní politická přednost je však věcnost a umírněnost. Drží se věci a neuchyluje se k nadávkám, jako to dělají jiní, když nemají argumenty.