Několik faktu o chloru
Novináři mají senzaci, ve sdělovacích prostředcích stíhá jedna hrůzná zpráva druhou. Většina z nich má ale jeden společný znak, a to je téměř úplná absence faktů. V interview můžeme slyšet odborný názor důchodkyně, traktoristy nebo "odborníka na toxikologii", ale je to chemik? Nebo doktor? Nebo aktivista nějakého hnutí, který kdesi slyšel, že chlor je jedovatý? Korunu pak tomu nasadí komentátor prohlášením o vegetaci zničené vodou obsahující chlor.
Potíž s chlorem je to, že ačkoliv je sám o sobě jedovatý, jedná se o biogenní prvek, bez něhož by naše tělo nefungovalo. Také řada léků a výrobků, jiných než Greenpeacem dost zbytečně zprofanovaný plast PVC, se bez chloru nedá vyrobit. Chlorem se také dezinfikuje voda v bazenech a upravuje se jím pitná voda. Chlorování pitné vody je stále ještě nejlepší a nejúčinější technologií úpravy pitné vody.
Proto je nutné chlor vyrábět a skladovat, a to za všech dostupných bezpečnostních opatření. Všichni pracovníci chemických podniků musí být prokazatelně náležitě školení a znají vlastnosti látek s nimiž pracují, každý objekt musí být náležitě vybaven pro případ havárie signalizačním systémem i potřebnými prostředky pro likvidaci havárie.
Vlastnosti chloru jsou vzhledem k jeho nebezpečnosti také velmi dobře prozkoumány a jsou stanoveny hodnoty koncentrací, které jsou přípustné na pracovišti, tj. koncentrace, které ani při pravidelném dlouhodobém působení nevyvolávají žádná rizika. Podle bezpečnostního listu jednoho z dodavatelů chloru je to 0.5 ppm, tj. 0.5 dílu na jeden milion dílů směsi, neboli jinak vyjádřeno je to 1.5 miligramu chloru na krychlový metr. Krátkodobě, čímž je míněno 15 minut, je bezpečná koncentrace stanovena na 1 ppm, což jsou 3 mg/m3.
Práh citlivosti, tj. koncentrace, při níž lze "cítit chlor" je asi 0.03 mg/m3, což je setina přípustného limitu krátkodobé koncentrace. To znamená, že od okamžiku, kdy je poprvé rozeznat zápach chloru, musela by koncentrace vzrůst ještě stonásobně, aby dosáhla horní ze zdravotního hlediska naprosto bezpečné hranice. Koncentrace 0.6 - až asi 50 mg/m3 vedou k podrážnění dýchacích cest. Koncentrace okolo 90 mg/m3 nutí k dráždivému kašli. Nejnižší publikovaná toxická koncentrace je podle použité literatury 66 ppm, neboli cca 200 miligramů na metr krychlový.
Vdechování vzduchu s obsahem 1.5 gramu/m3 po dobu 5 minut je již pro člověka smrtelné.
Zkusme určit, jak by byl veliký mrak zamořeného vzduchu se 30-ti ppm (90 mg/m3), který by nutil ke kašli, ale byl zhruba na polovině tzv. toxické koncentrace (což je podle použitýchg pramenů 66 ppm).
K dosažení uvedené koncentrace by se 400 kilogramů chloru muselo rozptýlit do objemu asi 4,5 mil. m3. To je na první pohled dost vysoké číslo, ale je to například objem krychle o straně 165 m.
Příspěvkem nechci nijak snižovat nebezpečí havárie k níž došlo, ale chěl jsem doplnit chybějící fakta. Poněkud předčasné je i odsuzování vedení Spolany před tím než se celá havárie vyšetří. Pochybuji, že by se vedení dobrovolně chtělo vystavovat rizikům spojeným s únikem jedů, vždyť i oni jsou zaměstnáni v areálu Spolany a jistě nejsou sebevrazi.
