Děkuji

Ahoj Františku, jsem taky studentka, je mi dvacet let. Hledala jsem příspěvek, který by mě přiměl nějak reagovat. Hledala jsem dlouho, ale nakonec jsem se rozhodla rychle. Stejně jako ty jsem jak na trní sledovala, co se děje a zoufale vymýšlela způsob, jak se stát užitečnou. Výčitky svědomí mě nutily nesedět doma, ale taky nevydávat se na toulky Prahou a přidělávat tak práci povolanějším. Nakonec jsem své skromné síly využila v zaplavené části Roudnice nad Labem, kde bydlí moji rodiče. Vím, že nic z toho, co píšu není příliš důležité, ale pro mě jsou takovéhle reakce důkazem, že lidé jsou v podstatě dobří, soucitní, ochotní pomoci. Tedy většina. To jen někdy jsme unavení, nervózní, otrávení, svět nás štve, a tak jsme protivní na všechno a na všechny, nadáváme a hledáme viníka. Setkáme-li se ale s takovou "člověčinou", pomůže nám to být ohleduplnější a víc se snažit a nepředpokládat u druhých špatné pohnutky ještě než se vůbec stačí projevit. Tomu věřím. Věřím, i když často vidím opak. Věřím kvůli slečně, která se včera v tramvaji mile bavila s cizím dětinským dědečkem, protože měl chuť si povídat. Věřím kvůli stovkám inzerátu nabízejících pomoc. Věřím kvůli tvému příspěvku. A tuhle víru so nenechám vzít. Jsem díky ní šťastnější.