Stádní myšlení a dvojí metr pana Komárka.
Pan Komárek napsal:
Lze být z moci vládní koalice místopředsedou sněmovny a kritizovat vládu, ve které sedí zástupci mé vlastní strany? Z hlediska stádního myšlení - nemožné. Z hlediska demokracie - správné a nutné. Jenže taky velmi těžké.
Je fakt zajímavé sledovat, jak bezpáteřní jsou novináři. Když se stal Klaus předsedou sněmovny a kritizoval vládu (ve které dokonce ani neseděli zástupci ODS, pouze vláda byla jimi tolerována a zároveň ve své rozhazovačnosti držena na uzdě), tak se pan Komárek a všichni další mohli přetrnout ve své "boji proti opoziční smlouvě". Nyní pan Komárek vlastně přiznává, že tím on a jemu podobní novináři prokázali stádní myšlení, když nemohli přijít opoziční smlouvě na jméno. A taky přiznává, že vlastně opoziční smlouva byla z hlediska demokracie správná a nutná. A taky velmi těžká - zejména, když se proti ní v jednom šiku postavilo celé novinářské nemyslící stádo, které zde pan Komárek reprezentuje.
Zajímavé, že když nejde o "zlosyna" Klause, ale o "nejmravnější" a nejvelebenější slečnu Marvanovou, která má s novináři, jak známo, velmi dobré(ba často přímo velmi intimní) vztahy, a pan prezident ji má určitě taky rád (poté, co se s ní stala bojovnice proti nenáviděnému Klausovi), tak se stádní myšlení našich novinářů náhle otočí o 180 stupňů a tu samou věc hodnotí zcela opačně. Ale vždycky stádně, pane Komárku, vždycky stádně. A hlavně se zalíbit panu prezidentovi, že?