Vážený pane Jandourku.
Jsem rád, že se někdo dokázal postavit čelem k, podle mého názoru přemrštěné medializaci cikánských útěků ke svobodě. Toto jsem kritizoval ve své glose již minulý týden. Proto jsem si se zájmem přečetl Váš článek. Bohužel musím konstatovat, že jste nevybočil z průměru šedi naší, takzvaně takticky postupující, žurnalistiky. Nic neřešit, nikoho se nedotknout, nikomu nic moc do očí, a hlavně ..... nic neriskovat. Nezlobte se na mne pro můj názor, možná, že je takový proto, že mne psací pero neživí. Ne, že bych nenašel ve Vašem článku něco málo pravd. Ovšem je to opravdu jen mizivá část. Na větší část porovnání s historií, současností, skutečností, teorií a řečmi v porovnání se skutečností si v tomto státě zatím troufl málokdo. A většinou zle narazil. Stále se oháníme názory semtam nějakého amerického kogresmana, či evropského rozboráře, na hrůzy rasismu v České republice. Přitom rasisticko-demokratiké USA se dosud nedokázaly vypořádat (a nikdy nedokáží) se svým obrovským problémem, kterým je černošská komunita. A Evropa? Ta sama ukazuje, v čele s Velkou Británií, jaký pozitivní přístup má k řešení cikánské otázky. Není to nová "Železná opona" za kterou někdo nesmí, to co se vidí na letišti, potažmo na hraničních přechodech jiného typu? Proto bych chtěl požádat Vás i ostatní žurnalisty, kteří se chtějí prezentovat v oblasti cikánské otázky, aby tak nečinili, pokud se bojí mluvit otevřeně a na rovinu. Autocenzura ( dle J. Suchého česká předposranost) je zde jen na škodu. Pouze v závěru: Cikán byl vždy Cikán. Oslovení Rom vzniklo jako hanlivé v dobách Marie Terezie. Proto prosím, neurážejte Cikány hanlivými přezdívkami, ale říkajte jim tak, jak přísluší.
