Ženské zbraně, ženské slabiny
Podtitulek k článku pana Komárka : Feministky přejímají čistě mužský pohled na svět a mrzačí se, příjemně černobíle shrnuje postoj k mystériu ženství; je vzhlíživě manipulativní ve stylu Davida Meiera : “Stavěl jsem ženy na piedestal, abych se jim mohl dí vat pod sukně.” Významově blízkou verzí je imperativ – nechť se ženy emancipují, ale ať zůstanou ženami – rozuměj, ať neztrácí nic ze svých “ženských” vlastností.
Nemyslím si, že přejímání mužských vlastností ženami vyrábí mrzáčky, těmi se stávají extremisté a přiznejme si : se stoprocentní ženou bývá pořízení stejně těžké jako se stoprocentním chlapem. Já jsem žena a tudíž se bojím agresívních mužů, nicméně zkušenost mě poučila, že slabost žen dokáže být ve své závislosti stejně nebezpečná.
Antipodem “piv ních primitivů” jsou uhihňané fanynky urputně se zavděčující svému idolu (znáte snad takové fandy?), který s nimi po použití vymete dvorek, šarlatáni všeho druhu vydělávající na nekritické víře žen v “pocit” a “věci mezi nebem a zemí” a dále použiji ilust raci z nejčernějších – v tomto státě žijí tisíce nešťastných lidí, jejichž matky věděly nebo ví léta o zneužívání svých dětí partnerem a neudělaly nic.V takovém nic se kumulují stíny ženského mystéria – kvůli ochotě ke kompromisům ženy nechtějí riskovat ko nflikt, kvůli identifikaci sebe samé se vztahem se snaží uchovat jej za každou cenu a utěšují se, ještě to není tak zlé, nějak to vydržíme…Vždyť je tak těžké, tak nelidské být sama !
Ano, nabízí se námitka – je to jen hloupost a ta je univerzální. Ne. Ty ženy a dívky nejsou hloupé, jen naivní, vypadá to ale stejně. Jejich nekritičnost k situaci je důsledkem stinných stránek ženskosti – emoce jsou víc než rozum, jsem ta, s kým chodím.
Každý rys povahy lze totiž nahlédnout z více stran : tak se sympatická vlastnost “ženy mají nižší touhu být středem pozornosti a velet druhým” proměňuje v uhýbavou neprůbojnost a neschopnost zjednat si na veřejnosti autoritu, naopak “být viděn, dohnat, předehnat, zválcovat” hrubého barbara lze interpretovat jako transparentnos t v jednání – s ním vím, na čem jsem, a úsilí o posouvání možností.
Závěrem si neodpustím pronikavý výkřik – tak jako novináři nejsou tím, za co je prohlásí Miloš Zeman, tak ani feministky nejsou tím, za co je prohlašuje pan Komárek – feminismus akceptuje ženské vidění světa, ne že ne ! “A říkám vám to, pane redaktore, počtvrté a naposled, protože jinak bych musel pochybovat i o té míře vaší inteligence, o níž jsem dosud nepochyboval…”
Dagmar Kramlová, Starý Plzenec
