Pro daňového soumara. Nevím, zda máte pojem o vývoji rozpočtového deficitu v USA za republikánské exekutivy před nástupem prezidenta Clintona (je to už přece jen "pár" let). Schodek byl právem považován za astronomický a teprve v Clintonově druhém volebním období byly dány státní finance do pořádku. Je zjevnou nepravdou, že zadlužování států je výsadou levicových vlád. Módní antiamerikanismus nesdílím, zároveň však systém sociálního a zdravotního zabezpečení v USA nepovažuji za vyspělý. Líné atd. lidi rád nemám, ale také ne fachidioty akumulující všechno úsilí zásadně do oblastí, kam zrovna tečou peníze. Jako účastník téměř všech demonstrací v letech 1988-89 si dovoluji poznamenat, že tehdy nezazněl, a to ani v náznaku, jakýkoliv požadavek na nastolení sociálně indiferentního tržního systému. Takto se antikomunistickou revoltu pokusil zprivatizovat V. Klaus. Kapitalistický charakter naší země je 13 let po převratu nesporný. Demokratické hlasování dalo nyní moc především ČSSD, která soudí, že vlády nejsou přepychem, ale mírným korektivem ekonomického samopohybu.

Re:

Mohl bych se zeptat co to je sociálně indiferentní tržní systém? A jaký systém vlastně požadovali lidi na demonstracích 88-89? Já jsem tam nebyl (měl jsem v té době asi 10 roků), v televizi jsem o tom nikdy moc neslyšel, a docela by mě to zajímalo.

Do Evropy, pane Horáku?

Jsou země, kde efektivní využívání prostředků považují za jediné možné a jsou země, kde je jen využívání prostředků a dál už není nic. K těm mnoha druhým patřila Argentina, Mexiko, Švédsko, Belgie, kde se státní rozpočet dostal do bankrotu a některé země i do skutečného státního bankrotu. Pak jsou tu ovšem i země, např. Nový Zéland, Švýcarsko, Irsko, USA, které vědí, že stát musí dělat státní služby, ale vždy maximálně efektivně a pouze tam, kde je nezastupitelný soukromým sektorem, nebo i regulovaným trhem. Zde je k mání nejenom kvalita sociální a zdravotní péče a kvalita života vůbec, ale i bohatí a svobodní jedinci, kteří tvoří bohatou a svobodnou společnost a bohatý stát. Zde vědí, že rovnost v příležitostech neznamená rovnostářství a přerozdělování od úspěšných k těm, kteří svoji příležitost vlastní vinou promrhali. Zde dobře vědí, že nejhorším hospodářem je stát, protože vždy hospodaří "pouze" s cizími prostředky. Zde navíc i dobře vědí, že vždy musí platit: důvěřuj, ale prověřuj! V této zemi ještě dlouho nebudou voleni politici, kteří po lidech chtějí samostatnost a zodpovědnost. Ti tu doposud ani nejsou. Prostě tu existuje socialistická nechopnost, závist, průměrnost, zápecnictví a lenost. To vše určuje preference současných občanů. Tato levicová většina pak remcá proti úspěchu lidí, kteří se umí postarat sami o sebe, ale i o mnoho svých kritiků a chtějí jen další přerozdělování, další omezování úspěchu, další snižování vlastní zodpovědnosti za svůj život, větší moc a sílu neefektivního státu pro potírání elit. Výsledkem bude nejen kolaps státních služeb, ale hlavně definitvní pohřeb naděje z listopadu 1989, naprostá zbytečnost "sametové" revoluce a návrat reálného socialismu bez hraničních drátů. S touto budoucností jděte rovnou do p....e

Re: Do Evropy, pane Horáku?

Do Evropy.

Jsou země, kde považují hospodářský růst za důležitý, a jsou i země, kde je hospodářský růst vším a dál už není nic. K těm druhým zemím patřil např. mladý Sovětský svaz, kde industrializace v podání bolševiků stála život miliony rolníků, nebo dnešní Čína, kde osmiprocentní roční nárůst ekonomiky ospravedlní všechno, popravy stejně dobře jako 53.000 smrtelných úrazů dělníků za 6 měsíců. Pak jsou tu ovšem jiné země, např. Rakousko nebo Švédsko. Zde vědí, že vysokou úroveň služeb svým občanům zajistí jen při prosperující ekonomice. Více než zastoupením multimilionářů ve světovém žebříčku však zaujímají kvalitou sociální a zdravotní péče a kvalitou života vůbec. Česká republika historicky patří k oblastem, kde sociální standardy musí být vůči vyspělým zemím relativně vyšší než podíl HDP. Zde nebude prostě zvolena vláda, která přistoupí na vůči nejlepším čtyřicetiprocentní školství a zdravotnictví. Prostě neexistuje a nesmí existovat, že bezplatné školství či příspěvky na děti si může dovolit jen země mající roční HDP na občana třeba 20.000 USD, či že dotace liteárním časopisům a ochrana památek je únosná v zemích s HDP nad 18.000 USD. Záleží především na preferencích občanů a jejich volbě. Vůči té nyní remcá pravicová menšina, která uměla přijít jen s dalším ochranářstvím úzké vrstvy, jež těžce (a často nepříliš oprávněně) profitovala ze změn ekonomiky po roce 1990. Další rozevírání se sociálních nůžek mají za raison d´etre pádu komunismu. Jděte s tímto privatizováním naděje z listopadu 1989 k šípku!

Evropané druhé kategorie

Vláda VŠ možná přistoupení k EU podepíše. Současně však zařizuje, aby tento podpis byl co nejvíce formální. Po zadlužení státu na úroveň bilionu korun a ostaních veřejných rozpočtů na úroveň, o které se zatím ani nespekuluje bude ČR schopna splnit maastrichtská kriteria tak nejdřív v roce 2020, ažpotom dostaneme euro.  Systém vzájemně kompenzovaných dotací, kterými fakticky bude podmíněn jakýkoli úspěch, vláda pouze zhorší, nikoli zlepší korupční prostředí. K vyrovnávání životní úrovně (pokud v západní E nedojde k nečekané pauperizaci) nedojde. Budou proto přetrvávat omezení pro mobilitu pracovní síly, přijetí do schengenského prostoru bude odloženo. Jestiže lidovci s oblibou citují z bible - například "po ovoci poznáte je!" - pak od demise Adamce jsme neměli výrazněji protievropskou vládu, než je ta Špidlova!

Jindrovi:

potrebujeme cukr, ne bic

Re: potrebujeme cukr, ne bic

Vážený Jindro, Váš příspěvěk ukazuje, proč jsme tam, kde jsme. A pokud je víc takhle smýšlejících, buďme rádi alespoň za to, co máme, mohlo by být hůř. A pokud se nezměníme, bude. Abychom si mohli dovolit nějaký luxusní život, opravdu musíme tvrdě a efektivně pracovat. Jiná cesta není. Až si vyděláme na sociální dávky, klidně si je zvyšujme. Ale nevím, co chcete metodou cukru tady dosáhnout? Vždyť když se vydá jakýkoliv zákon, český člověk nepřemýšlí, jak se podle něj chovat, ale jak jej obejít. Když šéf dá úkol, většina z nás nepřemýšlí, jak jej co nejlépe a nejrychleji splnit, ale jak jej občůrat. Dokud nám z těch našich dubovích palic někdo nebo něco tuhle skvělou českou vlastnost nevytluče, tak se dopředu nehneme. Bohužel to začíná u politiků (plané sliby ve volební kampani, oblbování veřejnosti a.t.d.), pokračuje u tunelářů (oblbování důvěřivců) a končí v hospodách u piva řečmi "kdyby ty nahoře mi dovolili, já bych vám ukázel" (oblbování sebe sama a těch, co mě poslouchají). Až budeme všichni poctiví sami k sobě a k ostatním, můžeme začít přemýšlet o lepším životě. Ale metoda cukru, mimochodem používaná od listopadu 1989, se ukázala jako neúčinná.