Jen abychom vedeli, o cem mluvime

V zajmu presnosti nutno poznamenat, ze rtut, lat. hydrargyrum, chem.zn. Hg, neni zadna chemikalie, nybrz prvek. Zneskodnit se neda a neni to ani potreba, staci ji zavrit do lahve. Zneskodnit by ji ostatne bylo skoda, je draha a ma radu prumyslovych pouziti. Neni vysoce toxicka. Pokud je v cistem stavu pozita i v malem mnozstvi inspiruje organismus k mocnemu prujmu, cimz je problem temer uplne vyresen. Teprve dlouhodobe vdechovani vyparu rtuti zpusobi chronickou otravu, tzv. merkurismus, ktery se projevuje hlavne neurologickymi priznaky - poruchami nervosvalove koordinace, tedy hrubym tresem. Podobne priznaky, navic s celkovym chatranim, byly opakovane popsany u japonskeho obyvatelstva, ktere se navzdory varovani zivilo rybami z oblasti, do ktere prumyslove podniky vypoustely odpad, znecisteny SLOUCENINAMI rtuti. Nektere z nich jsou znacne jedovate, i kdyz se driv v patricnych koncentracich pouzivaly k lecbe syphylis nebo desinfekci vody... Proste, neni to tak jednoduche, jak by melo byt.

Re: Jen abychom vedeli, o cem mluvime

Souhlasim, podle meho nebezpecnost rtuti zbytecne zvelicuji, mnohem nebezpecnejsi jsou jeji slouceniny, zjmena rozpustne ve vode. Taky jsem pred lety nasel pul litru ve sklepe, odnesl jsem to do sberneho dvora, nikdo se tomu nedivil, zadny policajty nikdo nevolal, tecka... Najednou se objevi nejaky "aktivni" clovek a je z podobnych veci kriminalni pripad pretrasany v mediich. BTW by mne zajimalo, za kolik tu rtut chteli prodat :))