Zkušenosti ze sociálkou
Podle vlastních zkušeností ze sociálními pracovníky, kdy jsem pracoval jako protidrogový kordinátor je ten, že "sociální pracovníci jsou z drtivé většiny (cca 90%) osobně zakomplexovaní lidé s poruchou sociálního cítění, kteří v dětství trpěli v rodině i společnosti vrstevníků, případně lidí sexuálně zneužívaní případně si dokazující svoji touhu po moci a ovládání druhých"<br> Takoví lidé mohou dělat mnoho prací, ale sociální pracovník mezi ně rozhodně nepatří. <br>Jak jsem řekl ve své činnosti jsem se setkal se zvůlí těchto pracovníků, kteří mnohdy jednali absolutně bez jakýchkoliv objektivních posouzení (Odebrali dítě (7 let), protože kdesi zaslechli podezření, že toxikuje (užívá návykové látky - pozn.). Nakonec při dlouhodobém dohadování, kde jsem naštěstí měl jako protidrogový koordinátor co říci bylo revizním orgánem rozhodnuto o navrácení dítěte do rodiny (mimochodem absolutně bezkonfliktní mající tu nejlepší pověst apod.). Asi za měsíc jsem zjistil (S VELIKOU HRŮZOU), že toxikuje - a víte, kde po prvé....?? V domově mládeže - čichal benzín na rady "kamarádů"...<br> Těchto případů se sociálkou jsem měl několik a jednoho dne jsem se fakt naštval a šel jsem za starostou, kde jsem jim sdělil, že odcházím a pěkně jsem mu vysvětlil proč... totéž jsem vysvětlil i na úřadu vlády (MPK), která naštěstí protidrogové koordinátory metodicky vede...<br> Odstěhoval jsem se pryč s dosahu našich sociálních pracovnic, protože se mi začali mstít a "šetřit kolem situace v naší rodině" - jediné co pomohlo byla půlnoční návštěva v bytě vedoucí sociálního odboru, kde jsem jí osobně vysvětlil, že použiji ABSOLUTNĚ VŠECH DOSTUPNÝCH LEGÁLNÍCH I NELEGÁLNÍCH PROSTŘEDKŮ, k tomu abych jim v jejich připravované mstě zabránil.<br>Od té doby jsem měl klid (raději jsem se odstěhoval z jejich dosahu) a spokojeně vychovávám dvě nádherné děti.