je opravdu problém přestat kouřit?
Já si myslím, že když má člověk motivaci, není ani pro ženu těžké přestat kouřit. Já jsem kouřila také, když mi bylo osmnáct, devatenáct - z frajeřiny, jako mnoho jiných. Ke konci jsem "vytáhla" krabičku Startek denně. Pak jsem se vdala a na mém dítěti mi záleželo. Půl roku před tím, než jsem se rozhodla otěhotnět, jsem přestala kouřit, protože jsem slyšela, že to je doba potřebná k tomu, aby se organismus vyčistil od zplodin. Žádný problém jsem v tom nepociťovala. Porstě jsem se těšila na miminko a chtěla jsem, aby bylo zdravé. Když malý povyrostl, ještě jsem si párkrát zapálila, ale nikdy víc, než pár cigaret za rok. Před druhým dítětem jsem opět přestala kouřit úplně a po něm už mě to nebavilo vůbec, takže se dá říct, že nekouřím už šestnáct let ( za osm let mezi mými dvěma dětmi jsem vykouřila tak dvě krabičky) a nijak mi to nechybí, instinktivně cítím, že to obzvlášť pro ženu není dobré. Možná je to tím, že jsem dospěla a berličky nepotřebuji. Cítím se dost sebejistá i bez cigarety.
Viděla jsem ty zelené děti, kterým rodiče doma kouří, a bylo mi jich vždycky líto. Nebo jistě znáte ten obrázek - maminky na procházce s kočárkem a s cigaretou. Říká se, že cigareta "řeší" nějaký komplex - třeba v dospívání ten pocit dospělosti ap. Nemají ženy podobné problémy nejistoty v těhotenství a mateřství - aby ukázaly, že nejsou obyčejné ženy, že jsou "normální", plnohodnotné?