Kdyz mi Jirka se Steigerwaldem vyctou...,
ze jsem to necet`, maji pravdu.
Tak jako si nevsimame oblencanych zpustliku na Florenci podle vzhledu, kteri nam nabizeji to same zbozi jako Kaja (ublemcanou vodku)-pripitek na vecne kamaradastvi s nahodnymi kolemjdoucimi, stejne takovym zpusobem odmitame Steigerwaldovu podbizivou lasku s habitem, ktery si nejspise odkoukal od kurev na mezinarodni E 14 v Dubi u teplic.
zahlid jsem tam jeho saty: vpredu katolickeho krista , vzadu zednarska kladivka. Pritel letici nahodou tou dobou ve svem ultralehkem letadle z Caslavi do Drazdan potvrdil a hlasil, ze tato kraetura mela se svrchniho pohledu vyholenou lebku, a to zvlastnim zpusobem: davidova hvezda, vybarvena dozluta. To je Steigerwald, vsichni jsme ho poznali.
Uz slysim Haisovou, Metlickou a moje Jirky, ze jsem zaujaty. Inu, rikam Vam, cesti pratele, nejsem. Popisuju jen to, co vidim.
Verte mi, Steigerwald je na spravne ceste.
je to cesta zapomneni. za dva roky nestekne po nem ani pani Nenavist.
tendence z kredence. Nerozumnost. Predsudky. To je nas Kaja.
S odporem k poslednimu duchovnimu vytvoru pane Krista Steigerwalda, Vas posledni emigrant.
