Ze Sudet- Jak jsem tancil s dcerou Cervonenka
Jak jsem tancil s dcerou Cervonenka a kurvil pohranici. Pracoval jsem v Karlovych Varech u Pozemnich staveb, mimo jine u zavodu, ktery soutezil o titul , nebo nejaky rad, melo to neco spolecneho se socialistickou praci. A ja se snazil taky. Par let se Stalincem, buldozorem, s kterym jsem se podepsal na veky v Kralovych Varech. Na louce, kde jsme odpalovali nemecke rakety, coby kluci a pod loukou ve skale jsem se svym milovanym Stalincem trhal skalu aby mohl byt vybudevan bazen Termal. Bazen je to pekny a postaveny i moji zasluhou. Problem byl, ze se Stalincem se nedaly delat fusky. Proto jsem se rozhodl zmenit muj zivotni styl a presedlal jsem na Belorusa. To byl vynalez, radlice ve predu bagr vzadu. V te dobe vrchol techniky. Mel jsem penez jako sracek. Kazdy vecer v Antlatiku, kde se schazeli karlovarsti Hogo-fogo. Sam pro sebe jsem si objednaval flasku Bohemie, nebo ruskyho sampusu. Vsichni zavisti koukali, divky z dobrych rodin se mi nabizely, byl jsem jeden z nich, budovatel. Na Hrebecny, kousek od Abertam v Krusnych horach bydleli odjakziva jen Nemci. V drsnych podminkach prezivali po staleti, vetsivou se zivili krajkarstvim. I kdyz Hrebecna lezi ve vysce nad tisic metru, spodni voda je vsude. Na loukach se zeme pohupavala, po kazdym kroku bylo videt jak silna, otuzila trava se vraci na puvodni misto. A pod tou travou, asi 40-50 cm meli Nemci udelane vodovody, sterk, pisek a ruzne kameni, jakesi podzemni potucky, kde kristalova voda tekla do kazde chaloupky. Tech chaloupek na stranich z Hrebecny k Abrtam moc nezbylo, bolsevici je srovnali se zemi. A v tech par co zbyly bydleli stare babky, Nemky, posledni z rodu, ktere tam zily po staleti. K temto domkum vzdalenych treba sto, dveste metru od silnice jim proudila nejcistejsi a nejdobrejsi voda, kterou jsem kdy pil. Proudila, uz neproudi. Komunisticti planovaci rozhodli, ze se zmodernizuje rozvod vody. Rozhodli protoze vetsinu chalup v Hrebecny vlastnili papalasi a jejich manzelky chtely vodu z kohoutku kdyz nekdy prijela rodinka na par dni na hory se bavit, za sportem, nebo reditel se sekretarkou se kurvit. Specialni technicka brigada vyrazila do hor. Ja, s mym zbrusu novym Belorusem a dva nakladaky znacky Bucegi, benzinove osmivalce.( Made in Romania) Jeden Bucegi jezdil pro lahvace a druhy specialnim forychtungem pretacel kilometry. Cim vic natocenych kilometru, tim vic jsme meli pro sebe benzinovych poukazek. Benzin byl drahy a muj Mercedes z roku 36 zblajznul az ctyricet litru na stovku. Nelituji, mel jsem ho rad a co bych mu nedopral. Zacali jsme po tydnu prochazek po okoli i trochu pracovat, prochazky v pracovni dobe na zdravem vzduchu s flaskou desitky v ruce me delaly dobre. Nekolikrat jsme dosli ke vzdalene chaloupce, kde stara nemecka babicka nas zvala do jeji chaloupky, kde nam nabidla caj a par susenek, nebo domaci kolac. Tihle posledni puvodni obyvatele neumeli slova cesky. Ale to vubec nevadilo. V kouzelne kuchynce bylo par fotografii, manzel, deti, pribuzni. Jen fotografie. Vzdycky si nemecka babicka utrela slzu kdyz oprasovala manzela, dceru, syna. A pokazdy nam je predstavovala jmenem. Mohla byt stara 80 az 90 let. A tam kde se narodila, v chaloupce kdy kdysi zili jeji nejdrazsi ji tekla cista voda, mistrne rozvedena ke kazde chaloupce lidmi, kteri horam rozumneli, tvrde pracovali a hlavne umeli premyslet. Coz se neda ric o komunistickych projektantech a planovacich. Z nejvysiho mista nad Hrebecnou, odkud vedlo desitky starych vodovodu vsemi smery, jsme kopali ohromnou jamu na vodojem. Z vodojemu byly pokladany trubky az Na hrebecnou. Hlavni rozvod. Z hlavniho rozvodu si museli chatari platit vykop sami, nebo rucne vykopat. Mistr nadeniku me shanel fusky. Za vykopanou odbocku k chalupe bolsevickyho pohlavare jsem inkasoval 500 korun ceskoslovenskych, z toho jsem dal pajdu mistrovi. Mistr byla taky zajimava existence. Mlady, kolem 25 let, stranik, ozrala. Jednou jsme nasli v prikopu jeho tasku z vyplatama pro cigany, 25 tisic korun. Sto metru dal jsme nasli jeho. Taky v prikopu, totalne ozralyho. Stavil se v Abertamech na obed. Vedel jsem, ktera chalupa patrila Generalnimu rediteli Karlovarskych pozemnich staveb. Nejvetsimu blbci, ktereho jsem kdy potkal, silenymu komunistovi, soudruhu Ing. Jancarkovi. ( Zkoncil na ministerstvu) Jancarek pri svych studii v Moskve byl tak politicky aktivni, ze se dostaval do tech nejaktivnjsich rodin. A tak se jednou setkal s dcerou Cervonenka, kterou si vzal a ona presidlila do Varu. Jednou mi rika mistr ze Ninecka je na chalupe a buzeruje tam remeslniky, kteri jim zadarmo predelavali chalupu , podle imperialistickyho vzoru. Tahlo mu z huby a krkal rum. Jeste dodal, ze Ninecka by chtela neco odkopat pred barakem a dodal at se na ni vyseru, ze je gresle. Skocil jsem do Belorusa, Roubinek do Bucegiho a jeli jsme se podivat na reditelovu chalupu. Ninecka, kolem triceti, nas uvitala slovy vitam vas soudruzi, nacez Roubinek ji odpovedel to jako mluvite k nam? Damo? S Nineckou to skublo a na mne, soudruhu, mame to tady porad pred chalupou mokry, nedalo by se s tim neco delat? A co jako delat, v hlave se me honilo pet set korun ktery bych mel zinkasovat. Zadny rozdily, byli jsme si vsichni rovni. Jednou v Budvaru na zachode me oslovil Matej Rada, starej policajt z Karlovarsky kriminalky. Podarilo se mu sehnat pozemek na zahradku a potreboval by vykopat sklep. Ja mu rikam ze je to trestny. At si zaridi povoleni. Zaridil a ja mu jel vykopat sklep. Karlovarska kriminalka dostala jeden z nejlepsich kusu volne zeme ve Varech v Rybarich na zahradky. Sklepu jsem tam vykopal deset. Co sklep, to pet stovek. Horsi bylo z nich dostat penize. Vestsina z nich chlastala od otevreni do zavreni v Budvaru, kde meli svuj stul, ale nechtel jsem se k nim znat. Jednou me jeden zrzavej , byl to psovod z kriminalky videl, ze mluvim s vycepakem a prisel mi dat mych pet set. Jeste ze to nikdo
