Vážený pamětníku,

bohužel se skrýváte za pamětníka a neotevíráte své jméno. Čeho se bojíte? nějaké msty. Od koho?

Je nebetyčný rozdíl mezi kohoutem poválečných let a Kohoutem už poloviny padesátých let, kdy napsal také Zářijové noci, které kritizovaly a odsuzovaly Čepičku a jeho tchána. Pozdější vývoj ukázal, že Kohout ve Straně byl omyl viz spisovatelský sjezd tuším v roce 1964, kdy se rozloučila KSČ s dalšími spisovateli, Vaculíkem, Kundrou etc. A v roce 1968 jeho aktivita sepsání různých posleství před okupací Českosloveska a po ní. V neposlední řadě jako signatář Charty o sobě definitivně rozhodl. Z Československa ven. Ani tam však nezaložil ruce v klín. Organizoval odboj proti okupaci u svých kolegů a přátel ve Švycarsku, Německu a samozřejmě v Rakousku. Svůj pocit odpovědnosti za hříchy mládí vyjádřil tím, že nepřijal nabídku Václava Havla na ministra kultury v první polistopadové vládě slovy: chceš, aby púod mými okny demonstrovali studenti? A nabídku nepřijal.

Lidský život není nic statického. Je v neustálé proměně. Jsou lidé, kteří konvertují od atheismu k víře. Jsme lidé, kteří musí každý den hodnotit podle svých sil a poznání. Bez poznání ve všech vědních oborech a tedy i v politice dochází ke stagnaci. A lidstvo, i když někdy se chová tak, že přispívá ke své záhubě, vždy se vzpamatuje! A to je záruka, že se samo nezahubí.