Devatenáctiletá Číňanka Li Čchun-mej přišla do města za lepším životem z chudé vesnice. Ve skutečnosti se ale po mnoho týdnů nepodívala dál než za vrata továrny na hračky. Každý den to bylo stejné: po probuzení si obléci pracovní uniformu a v osm hodin už být v zaměstnání. Když jeden dělník dokončil práci u stroje, vzít ji a předat dalšímu v řadě. V poledne hodina a půl na oběd, v půl šesté třicet minut na večeři. Přesčasy začínají v šest, konec je zpravidla až po půlnoci.