Kdo si je tak jistý, že se do stejné situace nemůže dostat,protože "jemu"se to stát protě nemůže?
Tento případ, který zde popisujete (pokud se tak stal a pokud není úkolem tohoto článku paní Mikeskovou znemožnit) je přímým odrazem lidského faktoru při vykonávání profese a staví do špatného světla i ty pracovnice sociálních odborů, které mají sociální c ítění a snaží se pomoci.Od toho zde tento státní odbor je, aby dělal záchytnou síť proti úplnému sociálnímu krachu jednotlivých rodin. Jak je možné, že některé pracovnice sociálních odborů jsou schopné vymoci jednorázový příspěvek v krizové situaci a jiné ne?Je to v zákoně tedy zřejmě upravené tak, aby to šlo. Doufám, že se p.Mikesková snaží dělat svou práci co nejlépe, ale z článku vyplývá, že ji pravděpodobně dělá z pozice dobře zajištěného úředníka, který nemá žádnou životní krizovou zkušenost (možn á ). Jako by nebyla situace paní Jany dost tragická tím, že jí opustil manžel, navíc přišla o byt, děti o otce, a musela shánět práci. Jen ten, kdo nic z toho nezažil , může říct něco takového, co jsme si přečetli v MF Dnes ( a věřte paní Mikesková, že všem matkám,které milují své děti není jedno, že se musí rozhodnout, jestli zaplatí nájem nebo nechají děti hladovět. Opravdu bych ráda viděla jak byste se v této situaci rozhodla Vy, zřejmě byste šla pro pomoc na sociální odbor,že). Tato společnost začíná jed n at podle toho,co se hlásá: chudý je jenom ten kdo se fláká, vydělat si může každý, jen se snažit. Když si to myslí podnikatel,může to být motivace, když si to myslí pracovnice sociálního odboru, je to tragédie. Poraďte někdo samoživitelkám, jak by se měly z a vděčit: když mají jedno zaměstnání, tak mají málo peněz a nedokážou zajistit pro své děti standard jaký je předepsaný. Když mají dvě zaměstnání,chodí pozdě domů,tudíž nepečují řádně o děti. Že se rozvedly? Rozvody jsou špatné řešení špatné situace, protož e se nepodařilo jí vyřešit lepší cestou. Mnoho lidí má skutečně závažné důvody. Manželovi-alkoholikovi stát zaplatí léčení (nebudu rozebírat osobní zodpovědnost, ale představme si jak fantastické jsou zisky z prodeje a reklamy a kolik se zaplatí na daních z těchto produktů, a to by snad na pomoc postiženým z těchto rodin stačit mělo). Kdo pomůže manželce a dětem narkomana, které (mám dojem) bude tato společnost považovat za beznadějné a neperspektivní případy? Kdo jim podá pomocnou ruku? Ne napořád, ale právě teď když je krize a nejsou třeba příbuzní, kteří by pomohli? Máš? Nemáš? Šup s dětmi do dětského domova? Děti které přišly o jednoho rodiče, přijdou nakonec o všechno? A matka nebo otec, kteří chtějí tuto krizi překonat? Budou se snažit soudní cestou získat děti zpět. Jak dlouho to může trvat si neděláme iluze. Na to, jak vzácný je tento čas pro tyto děti náš právní systém nebere v potaz. Co udělá umístění do dětského domova s dítětem, které miluje svojí matku a je ve stavu finanční nouze, ale ne ve stavu nelásky a týr á ní?Je dětský domov lepší řešení než neúplná rodina, ale s milující a obětavou mámou nebo tátou a se sourozenci? V tomto případě by to mělo být to nejhorší řešení. Nehovořím o případech, kdy je pro děti umístění do dětského domova lepší, a s mnoha dětmi v d obře situovaných rodinách je nakládáno tak, že mnozí chudí lidé by se hluboce styděli! Proč klademe rovnítko mezi nedostatek peněz a nezodpovědnost, mezi chudobu a nelásku? Copak se dobrá péče vyjadřuje jenom penězi? Jsem přesvědčená, že dětem, které jsou v situaci jako děti paní Jany, je umístění do dětského domova šok a ztráta jistoty do konce života. A dozor nad výchovou ze strany úřadu? Proč ne spolupráce s rodinou, proč ne hledání řešení a pomoci? Paní Jana určitě není z žen,které chtějí žít z podpor, ale bojuje za svoje děti a za to, aby mohla s dětmi normálně žít. Vážím si jí za její statečnost se kterou se snaží situaci vyřešit, protože mnoho lidí by se na jejím místě psychicky zhroutilo. Přeji paní Janě aby se její život dostal do normálních kolejí , aby nemusela mít obavu kam se s dětmi poděje a co budou jíst. Přeji všem pracovnicím sociálních úřadů, pro které se stala práce pouhou rutinou, aby se zastavily a přehodnotily svůj přístup k lidem v nouzi. Aby našly to měly dřív,když se rozhodly tuto prá c i dělat. Chuť pomoci a lidský soucit. Díky všem těm pracovnicím, které soucit a snahu pomoci za ty roky neztratily.
v