Re: egomaniaci
Danny, existuje něco, čemu se říká tzv. "lékřská etika". A např. při operaci, kdyby lékař zavinil smrt člověka, lékaři proti němu nebudou svědčit, to je ona - etika, víš? A teď ti napíši můj problém. Před 12-ti lety jednou v létě jsem byla na bazénu plavat. Bylo ten den sice horko, ale já jsem "sotva šla", tak jsem se cítila unavená. A protože používám intuici, ta mě řekla: nech se vyšetřit "na cukrovku". Šla jsem k doktorce (mladá fiflena, která se bálal člověka dotknout, aby něco nechytla...) mě vložila lakmusový papírek do moči. A řekla? "Kdepak - při vaší postavě?" Byla jsem totiž štíhlá... Nedalo se tedy nic dělat. A tak jsem přežila až do Vánoc a tenkrát jsem jedla smaženého kapra, bramborový salát s majonézou a ještě stopku hruškovice. A tak jsem dostala záchvat. Ležela jsem o svátcích a domnívala jsem se, že je to žlučník. Ale bolelo mne na levé straně hrudníku.. Po svátcích jsem šla k oné lékařce a mým štěstím bylo, že měla dovolenou a zastupovala ji jiná, zkušená. Tak jsem jí sdělila, že pravděpodobně mám zánět žlučníku. A ona mě odebrala krev a zjistilo se, že mám v krvi 14,5 cukru... Což je na inzulín. Jak vysoká musela být jeho hladina, po večeři (kapr,salát, hruškovice), to opravdu neví, ale položilo mě to... Řekla jsem jí o letní návštěvě lékařky, a ona se divila, jakým způsobem mě vyšetřovala "cukr". Když se cukr objeví v lakmusovém papírku a v moči, je jeho koncentrace tak vysoká, ihned na píchání inzulínu. Dříve se tam neobjeví... Ale díky své vůli - jsem dnes, po 12-ti leteach - naprosto bez cukru, snažila jsem se moc, - syrová strava mne zachránila. A jen diabetoložka se diví, že mi cukr "nestoupá". Je to též záležitost psychichy. Moc jsem chtěla být zdravá. A nemysli si, nemám ideální podmínky. Žiji sama... Takže - přeji Ti vše jen dobré. Věra