Lakujete je narůžovo

Čechomor je možná objev pro lidi, kteří ho letos či loni slyšeli poprvé. Možná ho proto také považují za skvělý. Jenže v mých očích už tahle skupina nedokáže překročit svůj vlastní stín a s výkonem jde dolů. Sleduji je se zájmem od roku 1996 (mimochodem, album Mezi horami vyšlo v tomto roce a ne o dva roky později) a za tu dobu jsem absolvoval několik skvělých koncertů. Jenomže mi schází tvorba, nové (a podle mě o třídu nižší, méně nápadité) aranže starých věcí to nezachrání. A co je hlavní, na úterním koncertě jsem získal dojem, že kapela se stala slavnou, povolila a hudební kumšt nahradila světelnými efekty (nebo se mi jen zdálo, že například housle Karla Holase v táhlejších pasážích občas poněkud ujížděly z tóniny?). Dříve pánové hrávali publiku, kterému se muselo něco předvést, teď přišli do módy a už si tolik záležet nedávají. Dříve hrávali v relativně příjemných prostředích, teď vyprodávají stadiony, na kterých je mizerný vzduch a hustota diváků na m2 hrozí vytvořením černé díry. Alespoň tak na mě zapůsobil úterní koncert. Přiznávám, zbaběle jsem prchl po první třetině. Svého času jsem slýchával, že koncerty Šumu svistu nebo Mňágy a Žďorp byly předtím, než se tyto skupiny dostaly "do módy", o hodně lepší - a já litoval, že jsem to nezažil. Teď lituju, že u Čechomoru s dřívějškem srovnávat můžu a chytá mě nostalgie. Těšil jsem se na to, co bude nového, a ono to nepřichází. Alespoň po hudební stránce...