Historické nároky?
Byly a jsou nároky Židů na stát Izrael opodstatněné více než nároky Palestinců na vlastní stát? Podle všeobecně kolujících informací by to mohlo vypadat, že snad ano, leč zdroje jsou omezeny a mainstream pracuje neustále na zamlžování toho, co se lidé nemají dozvědět, aby se jim náhodou nerozjasnilo. Tak tedy... Současné tzv. židovstvo z 95% nepochází z oblasti, jež slove dnes Izrael a Palestina. Oněch 95% je tvořeno naprosto odlišným etnikem pocházejícím z východní Evropy, z území mezi Černým a Kaspickým mořem. Tam se kdysi kolem poslední čtrvtiny prvního milénia rozkládala Chazarská říše (Khazars - key pro web), která jako oficiální náboženský systém přijala judaismus kolem r. 740 n.l., ovšem v poněkud přetransformované podobě, která se později projevovala nikoli jako tradice Starého zákona, ale jako Talmud. Etnicky to byla směs původních turecko-arménských kmenů (soudí se, že mají něco společného se starobylými Skythy) s kmeny mongolskými. Jejich ambice na ovládnutí okolí, na nadvládu, jejich polodivokost a pohrdání ostatními etniky se dostalo do Talmudu v podobě až nesmířlivě pohrdavé a nenávistné. Za Starého zákona bylo Chazary jeho nepochopením převzato právě to, co mělo být pro Izraelce varováním. Původní Izraelci byli z Palestiny částečně vytlačeni, částečně "asimilováni" semitskými araby (tj. etnicky bratry izraelských) a ti, kteří jako bohatější mohli odejít, byli rozprášeni do Jižní Evropy, zejména do Španělska. Původní zůstavší Izraelité byli podrobeni arabskému vlivu a vlivu jejich mladého muslimského náboženství, teprve v "novověku" z nich část konvertovala ke křesťanství. Jen malá část Izraelců si na původním území zachovala původní náboženství. Dnešní Palestinci jsou tedy více izraelského původu než ti, kteří přišli z Evropy a Ameriky zakládat novodobý izraelský stát. Jihoevropští Židé skutečně izraelského původu byli známi pod jménem Sefardé (Sefardi). Při nástupu Kyjevské Rusi, sjednocené pod vedením knížat germánského (skandinávského - viz Oleg - Olof, Olaf, Rurikovci) původu, kdy se těmto knížatům germánského původu nakonec podařilo přemoci původní ruskou bojarskou šlechtu, došlo i na Chazarskou říši a její zánik. Většina z těch chazarských "židů", známých též pod jménem Aškenaz, kteří si později zcela přivlastnili název Jew, Jews (Žid, Židé), byli donuceni cestovat směrem na západ. Od té doby se datuje konkrétně zaměřená nenávist chazarských "Jews" vůči Rusku a vůči Germánům, kteří Rusko sjednotili a konstituovali jako mocnou říši, která svého konkurenta - Chazarskou říši zprovodila ze světa. Během této cesty na západ se konstituoval jejich specifický jazyk, jiddiš, který do sebe přejímal slova jazyků národů, jichž územím tito Aškenazové procházeli. Nejvíce prvků převzal z němčiny, z místa jednoho ze dvou nenáviděných národů, kde postupně Aškenazové dosáhli velkého vlivu. Jejich vliv kulminoval nakonec v oblasti bankovnictví, pomocí kterého se jim podařilo prolomit tuhou torryovskou obranu Britské říše proti cizím vlivům. Jmenovitě to byli bratři Rothschildové prostřednictvím financování válečných dodávek znepřáteleným stranám za napoleonských válek. Vyčerpané státní pokladny (válečné dluhy) nezůstaly bez následků. Svůj vliv potom během generací Rothschildové přenesli dále až za oceán, samozřejmě pomocí nastrčených osob. Jiná věc je, že tyto osoby si hleděly získaný podíl na moci přivlastnit pro sebe (Rockefellerové). Největší kousek se této bankovní skupině povedl, když se jí podařilo přivlastnit si právo Spojených států amerických vydávat vlastní měnu. Od té doby americký dolar není měnou USA, ale měnou firmy United States of America, Inc. ve vlastnictví této bankovní skupiny a americký president je vlastně manažerem této firmy, byť formálně ještě voleným. Tato firma by ráda získala větší "portfolio", ale to už je jiná historie. Pochopitelně, do Ameriky cestovali i Sefardé, kteří v době, kdy se začalo více mluvit o plánu na znovuobnovení Izraele (za významného spoluautora plánu je považován Cecil Rhodes), varovali před realizací takového plánu. Jejich vliv v převaze aškenazského živlu však slábl, proto nebyli vyslyšeni. Aškenazský požadavek na vlastní stát se nakonec realizoval formou postavení neinformovaných před hotovou věc v závěru 40. let již minulého století . Jiná kapitola ve světle výše popsaného je temná etapa nacistického Německa, kdy je otázka, nakolik Hitler a spol. věděli o chazarském původu Aškenazů a co znamenalo ve skutečnosti "Drang nach Osten" ve světle tvrzení nacistické propagandy o "židobolševické" vládě v SSSR. Tak se dnes setkáváme s paradoxy dějin, kdy tvrzené bývá obrazem předkládaným k věření s kalkulací, že dějinná pravda bude smetena pravdou vítězů. Vztah "Židů" k Palestincům tak diktuje většinový, aškenazský pohled, který z hlediska etnického nemá s Palestinci, skutečnými potomky původních Izraelitů, nic společného. Co je tu popsáno o původu Palestinců a "Židů", se zdá být potvrzeno i nejposlednějšími genetickými výzkumy, kdy velmi podobné geny Palestinců a Sefardů vykazují značnou odlišnost od typických genů Židů aškenazského původu. Pokud chce kdokoli s uvedeným polemizovat na základě známých "pravd" ze středoškolského dějepisu, nechť tak činí, jak mu libo. Nicméně mu doporučuji prošťárat Internet a slova tohoto příspěvku použít jako klíčová pro vyhledávání. Materiálů k tomuto tématu nalezne celou přehršel (včetně vlastního "Chazaristánu"). Dále by měl prostudovat moderní židovskou kabalistickou literaturu, zejména zaměřenou na historický vývoj kabaly. Dále by neškodilo prostudova Talmud a porovnat jej s textem Starého zákona. Také by nezaškodilo prostudovat vše, co se týče Josepha Flavia a zveřejněné svitky "essejských" od Mrtvého moře, což pomůže osvětlit počátek dalšího exodu izraelských na pozadí odporu proti Římu a vzniku křesťanství. Takže končím opět otázkou - Jde o historicky podmíněné a zdokumentované právo, nebo o právo silnějšího, který si nakonec historii upraví podle svého? Quak