Proč?
Překvapuje mne, kolik vulgarity, tuposti a nadávek se zde v mnoha příspěvcích objevuje. Proboha proč? Umře-li člověk, tak je elementární lidskou slušností alespoň mlčet, když už je mi zatěžko vyjádřiti smutek. Urážet člověka již téměř několik miut po jeho smrti je skutečně znakem velmi hluboké pokleslosti. Ale ono je to tak jednoduché, vždyť je člověk anonymní, tak si může dovoliti cokoliv.
Myslím, že každý by se měl zamyslet a psát sem jen to, co by dokázal říci i veřejně, otevřeně a pod svým jménem. To by těch urážlivých příspěvků asi hodně ubylo. Takoví pisálkové by se propadali hanbou, protože to většinou bývají ti, kteří jsou silní (a to ještě jen slovy) právě pouze, jsou-li ukryti za hradbu anonymity.
Královna matka je jednou z těch, kteří si takové urážky nejméně zaslouží. Nářky nad tím, že byla bohatá a měla se dobře, jsou směšné. Copak za to mohla? Každý, kdo by se narodil jako ona a měl život jako ona, tak by byl také bohatý a byl by tomu rád. Navíc ani takoví lidé nemají lehký život a více než jiní přispívají i těm chudým, nemocným apod.
A ještě něco. Umře-li bezdomovec, tak se o tom nepíše. Jaký div! No to je právě proto, že je to bezdomovec. Kdyby se stal presidentem nebo oženil s princeznou, tak se o tom psát bude. Je snad přirozené, že se píše o lidech, kteří jsou veřejně známí. Mě zajímá, když umře královna nebo nějaký president (herec, spisovatel, sportovec), neboť jsem je znal (samozřejmě nikoliv osobně). Bezdomovce z pražského nádraží neznám (stejně jako drtivá většina ostatních), takže zpráva o jeho smrti by mě nijak neoslovila. Stejně jako by neoslovila ty, kteří se rozčilují nad tím, že se o jejich smrt nikdo nezajímá. A jako by neoslovila nikoho, kdo o něm dosud nevěděl.
Někdo zemře zapomeneme hned ,ale jsou lidi na které nezapomeneme nikdy.
