I predpisy v lidskem tele se stale meni, pane ing!
Ahoj vsichni! Sedim ted zrovna na intenzivni stanici, mam nocni sluzbu a divam se po svych pacientech, kazdy z nich je jednou nohou v hrobe, kolem kazde postele jsou desitky lahvicek, kazdou z nich muzu cloveka zabit, kdybych se nahodou spletla. NIkdo totiz neni neomylny a po dvanacti hodinach.. zkuste si to nekdy. Nevim, kdybych vyjela k one holcicce, jestli bych ji zachranila zivot, koniotomii jsem jeste nikdy neprovadela, (indikace je velmi uzka, opravdu jen v pripade nouze a ma velke procento komplikaci). A nejsem detska lekarka, tudiz stanovit tuto sice znamou, ale extermne vzacnou diagnosu nemusi byt snadne. Nevim jak lekari presne postupovali. Intubace deti neni snadna, a vyzaduje cvik, vubec kriticke situace u deti vyzaduji velkou praxi, dovedu si predstavit, ze mene zkuseny lekar je touto sitaci (modrajici dite ) pretizen a zda se, ze u te holcicky byla lekarka zkusena, takze to asi opravdu nebylo jednoduche.
Je to velka tragedie. Po bitve je skutecne kazdy general. Ale nemuzu nekomentovat rozhorcene hlasy z "lidu". Kdyby zdravotnici (sestry, i lekari) pracovali tak jako prumerny obcan, zemrelo by dost pacientu uz v cekarne. Nechci chranit vlastni stav, ale komentare od pana stavare.... lidske telo je prece porad stejne, ale stavebni predpisy se meni... . Stavar si situaci diktuje sam, lekar tu moznost nema, ten muze "jen" reagovat podle svych moznosti a schopnosti. Zakladni pouckou je "primum non nocere" hlavne neuskodit, takze koniotomie nozikem a perem zustane vysadou napinave podivane v televizi, ci poctenicka z lekarskeho prostredi.
Prala bych si, aby vsichni rozhorcenci byli tak neomylni a meli vzdy situaci pod kontrolou, presne tak, jak to chteji od mych kolegu zdravotniku!