Trochu o penězích
Ve včerejší MF DNES byl zajímavý článek analytika P. Kohouta, který si všímá některých finančních otázek a v úvodu si pokládá otázku, zda násilí a terorismus vznikají z bídy. Rád bych uvedl alespoň výtah.
Píše se zde mj. o tom, že v roce 1993 v posledním roce "okupace", byl hrubý domácí produkt na palestinských územích 3300 dolarů na hlavu. Po sedmi letech "svobody", v roce 2000, to bylo jen 1300 dolarů.
Na obvyklý argument zastánců Palestinců, že za to může samozřejmě Izrael, se uvádí: palestinská autonomie obdržela od svého vzniku (z doložitelných zdrojů) asi 4,5 mld. dolarů, tedy více než dost pro vytvoření prosperující ekonomiky. Pravidelně se však značná část státního rozpočtu ztrácela neznámo kam, např. v roce 1997 to bylo 40% (323 mil dolarů). Následné šetření ukázalo, že ministři Arafatovy samosprávy "nakupovali" - vily, mercedesy apod. Potrestání veškeré žádné, výsledkem bylo pouze zvýšení finanční podpory Západu a také to, že detaily o palestinských financích se přestaly publikovat.
V letech 1995-97 Izrael převedl Arafatově samosrpávě 160 mil. dolarů. Byly to peníze z penzijního fondu, nastřádané palestinskými zaměstnanci ještě z doby "okupace". Co se s těmito penězi stalo, můžeme třikrát hádat. Faktem je, že po roce z toho zbylo 10 mil. dolarů. Není proto divu, že Palestinci si své peníze ukládají především do zahraničních bank a navrátivší se palestinští podnikatelé, kteří chtěli v Palestině začít podnikat, rychle zase utekli kvůli korupci. Pokud někteří zůstali, tak to byli ti, kterým se podařilo do korupčního koloběhu úspěšně zapojit.
Člen Palestinské legislativní rady Hussam Khadr cituje průzkum veřejného mínění v arabském městečku Um Al-Fahm na území Izraele, kde 83% respondentů bylo proti převedení města pod palestinskou jurisdikci, 54% uvedlo, že chce žít v demokracii a mít vyšší životní úroveň, 18% pokládalo Izrael za svou vlast a ostatní uvedli, že nemají zájem stát se obětními beránky v zájmu palestinského státu.