nemocná společnost
Ano, muži v Afghánistánu nemají de facto žádnou šanci navazovat normální vztahy (podotýkám, že nejen sexuální) se ženami. Sám jako muž si podobnou alternativu nedovedu vůbec představit. A přesto tak žijí mnohé národy v islámském světě. Taková společnost musí být nutně nemocná. Pomiňme nyní trýznění žen v těchto kulturách a podívejme se na tamní situaci očima běžného, prostého muže. Ten nemá svou přirozenou touhu po ženě (a znovu podotýkám, že nejen tu sexuální), jak uspokojit, tamní společnost je de facto společností výlučně mužskou, což je naprosto nepřirozené a nutně to s sebou musí přinášet celou řadu úchylek v chování jejích příslušníků. Je to podobné jako ve vězení, nabuzená agresivita coby ventil neuspokojené sexuality, vyhledávání náhradních sexuálních objektů z řad vlastního - jediného dostupného pohlaví. Mladí chlapci jsou samozřejmě obzvláště žádoucí, tak jako ostatně ve všech homosexuálních komunitách. V této souvislosti bych dal k zamyšlení současnou propagaci homosexuality u nás - na afghánském příkladu je nádherně vidět, jak dalece je tato úchylka "vrozená". Samozřejmě, že jsou jedinci, kteří mají tuto abnormalitu dánu do vínku od narození, hormonální poruchou v nitroděložním životě, jejich množstevní podíl mezi všemi homosexuály by zajisté stál za seriózní výzkum, kterého se však v současné době těžko dočkáme. Jak vidíme na afghánském příkladu, v podobných nenormálních podmínkách se k homosexualitě obrací daleko víc mužů, než je jinde běžné. Co je však horší, tito dospělí homosexuálové ke svému zvrácenému ukojení zneužívají děti a vtahují tak do tohoto patologického prostředí další jedince, kteří se nemohou nijak bránit a kterým je v důsledku toho znemožněno dospět v normální muže. Toto se ovšem neděje jen v Afghánistánu, ale i u nás, stačí jít se podívat na pražské Hlavní nádraží, kde mají nedospělí homosexuální prostituti svůj hlavní stan. Vymetat po večerech homosexuální kluby by v této souvislosti přineslo řadu dalších neblahých poznatků, avšak to je pro normálního muže přece jen nestravitelné sousto - jde spíš o práci pro policii, která je ovšem v daném problému naprosto bezzubá. A tak v naší humanistické a demokratické společnosti může docházet k takovým zvěrstvům, že když vám dospělý buzerant zneužije vašeho čerstvě patnáctiletého syna, je to podle práva v pořádku, pokud však se jeho o pár měsíců mladší kamarád vyspí se svou již patnáctiletou spolužačkou, bude dotyčná dívka pykat za zneužití nezletilého. Tolik tedy ke zlegalizování homosexuálního "styku" od patnácti let. Ani za komunistů to však nebylo o mnoho lepší, sám jsem se v rodině setkal s případem mladistvé homosexuality, spojené s prostitucí a tehdejší VB též nic světoborného nepředvedla, byť měla k dispozici, v dané problematice, alespoň nějaké nástroje, na rozdíl od dnešní policie. Vím tedy, o čem mluvím, píšu-li zde o homosexualitě, dvakrát tolik mě též štve dnešní bezpráví, vím rovněž od "přímého účastníka", že homosexualita není zdaleka tak jednoznačná a nezvratná, jak se dnes bezostyšně propaguje. Podotýkám přitom, že jsem nikdy nikoho neodmítal jenom proto, že je homosexuál, normálně s takovými lidmi komunikuji a svého příbuzného jsem též neexkomunikoval z rodiny a i dnes ho navštěvuji - na hřbitově. Tam totiž mladiství homosexuální prostituti dost často končí, bohužel.
