Miloš má pravdu
Koukněte se tuhle adresu. Vůbec k tomu není co dodávat.
Nejčastěji političtí vězni zvpomínají na dozorce, kteří je nejvíc týrali. Byli to: Alois Grebeníček, Václav Dostál, Miroslav Holub, Václav Vrága, Rostislav Říha, Alois Šimčák, Miroslav Obdržálek, Otakar Hučín, Jaroslav Kovář, Karel Bláha, Jakub Beňa, Ondra, Kryštof, Čejka, Hanáček, Němeček, Kašile, Trubač, Vrána, Vranka, Gajdošík, Fridrich, Panáček, Veselý, Cagášek, Šerý, Růžička, Knot, Cyprys, Karásek, Olič, Řezníček, Radůněk, Žák...
Výpovědi stovek politických vězňů potvrzují, že prošli doslova peklem hradišťské vyšetřovací vazby.
Antonín Kohout – “Výslechy vězňů byly vyšetřovateli StB ve vyšetřovací vazbě nejčastěji prováděny v nočních hodinách. Za špatnou “spolupráci” vyšetřovaného s vyšetřujícím nedostal vězeň i 3 dny jídlo. Běžná metoda vyšetřovatelů na zlomení vyšetřovaných byla neustále nutit do dřepů se zavázanýma očima, držet u zdi cigaretový papírek - v případě jeho spadnutí následovalo udeření do týla. Nejsurovější vyšetřovatelé, které jsem zde poznal, byli Holub, Višinka a Grebeníček.”
Jaroslav Rajnoch - “Mne krátce po zatčení zakovali do želez. Na nohy mi dali železné manžety a stáhli nýty. Manžety propojili řetězem a za sebou jsem táhl velkou kouli. Takto jsem chodil k výslechu a spával jsem navíc spoutaný. Taková bolest se dá překonat. Nejvíce mně bolelo, že všechno utrpení a týrání dělali Češi. Při všech mučeních usmívali, byli to prostě sadisté. Byli jsme zatčeni 4 bratři. Bylo to strašné. Při vyšetřování nás mlátili do genitálií, bandážovali nám hlavy mokrým ručníkem, který pomalu schne a působí bolest, mučili nás elektrickým proudem, zákaz drtili nám prsty v lisu, zařil jsem i mučení horkem a chladem.
Svatopluk Krumpholc - “ Surovosti Grebeníčka, Holuba a Višinky byly takového stupně, že předčily mnohdy gestapácké metody. Měl jsem možnost při vyšetřování vidět na smrt zbitého Rudolfa Sachra a desítky dalších utrpení, která se nedají vylíčit. Musel jsem hrát blázna, abych nebyl popraven. V dopoledních hodinách mne StB vyvedla na vyšetřovnu a strašně mě do krve zkopali a zbili, aniž mě vyslýchali, a hodili mě zpět na celu. Uvědomil svou situaci a začal jsem být někým “jiným”, začal jsem hrát duševně chorého. Při dalších výsleších, které následovaly, jsem na otázky vyšetřovatelů “odpovídal” točením hlavy a doprovázel to vytřeštěnýma očima. Vyšetřovatelé Alois Grebeníček, Miloš Holub a Řezníček mě vždy za mé projevy zmlátili do krve.
