Pokyny pro sebevraha
Pokyny pro sebevraha - začátečníka:
1. Oběsím se doma na háku od lustru.
(Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno - kdo to má
pak
čuchat, po měsíci.
Volím dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horsího, než
když;
se
sebevražda promění na distorsi kotníku. Hubu si přelepím
leukoplastí,
abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat).
2. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na
trám.
(židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře
-
zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních)
3. Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna.
(Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se
havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě,
aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví)
4. V přírodě se věším na místě z dálky viditelném.
(není nic horšího, než jeden oběsenej a pod ním tři důchodkyně,
který
šlehlo, když se jim v úrovni očí znenadání zhouply nohy - to je
pak
strašnýho papírování)
5. Skok z mostu (Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák -
a skáču v noci a rychle.
Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem
a
policíí, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný krafání. Při
pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadisti mohli včas uskočit. Pokud
mám
čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si
před
skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času nazbyt)
6. Zastřelím se; (Volím potřebnou ráži a druh střeliva -
nepředimenzovávám, ale taky
nejsem krkna - a vybírám si spolehlivou zbraň;, kterou si
vyzkouším.
Ostatně
je to naposledy v životě a dělám to pro sebe tak můžu bejt trochu
haur
a
nebudu přece sám na sobě setřit. Volím trasu z ucha do ucha, nebo
ústy
směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady nahoru, mozek
rozcáknutý
na
stropě se blbě sloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená
bába
o
patro vejš taky nasere.)
7. Přejedu se vlakem (Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli
pracně
odmotávat z
nápravy lokomotivy. Volím tratě s pomalu jedoucími vlaky a zásadně
se
vyhýbám
tratím rychlíkovým. Policie má důležitějsí úkoly, než sběr a
kompletaci
osob
na
trase Praha - Havlíčkův Brod a pod.)
Obecné zásady:
** Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc
štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce
kriminálky
a
tudíž jí usnadním identifikaci
** Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím
podezření z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát,
odesílám jej doporučeně policejní složce místně příslusné dle
místa
sebevraždy. V případe přejetí vlakem místně příslusnému útvaru
železniční policie, pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru v jehož
působnosti je
konečná stanice vlaku, kterým se nechám rozjet. Vždy řádně popíši
místo
sebevraždy, ve složitějsích případech, nebo při nepřehledném
terénu
přiložím náčrtek.
** Volím takové místo, kde mne najdou, než budu smrdět, nebo
adekvátní jiná opatření - např v zimě když mrzne.
** Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a
funebrácká
Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal jestě po smrti.
** Nevolím různé avantgardní metody - rozpustění v kyselině,
převálcování a pod.- jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní
metody
se
hůře
objasňuj a nekomplikuji tak jiným jejich práci.
