a take souvisejici ..
Už začala předvolební kampaň. V politických diskusích přituhlo. Ze všech stran se na občana řítí katastrofické informace o tom, co který z politiků či ze stran činí nehodného. Kupříkladu v případě Vladimíra Železného naznačili či přímo sdělili lidu, že vznikají politické nebo jiné tlaky: Václav Havel, Václav Klaus, Ivan Langer, Jan Zahradil, Stanislav Gross. Co si má človíček pomyslet? V jakém pekle to vlastně žije? A to netuší, že to je nejspíš jenom začátek masáže, která někdy v dubnu, květnu nabude neuvěřitelných rozměrů. Vtírá se podezření, že potečou kbelíky osobní špíny. Co kdy ten? S kým onen... Současná zarputilost českého politického boje může být jenom elegickou ouverturou. Možná totiž bude výrazně hůř. Vzájemné masakrování politiků v důsledku zmasakruje občanské vědomí. Všichni budeme špatní, ušpinění, nemravní či alespoň se špatností, špínou a nemravností nějak spojeni. Programy budou skryty v sekretariátech a nenápadně vytaženy jen občas, když se budou hodit. Což bude málokdy. Lid veřejný přece nejvíc zajímají skandály, minulost, špinavé prádlo. Politická scéna zdrsní. Zlaté pravidlo, že diskuse má být o problému, ne o lidech, zdá se ohroženo. Mohou začít padat "argumenty": "Nezajímá mě, co říkáš, ale co jsi kdy provedl..." Nic proti tomu. Jistá nezpochybnitelnost a nemožnost vydírání by měla být pro politiky samozřejmostí. Pokud se však změní předvolební kampaň pouze ve vzájemné napadání, v němž věcná argumentace bude sedět jako panenka v koutě a čekat, až ji někdo najde, čekají nás vskutku krušné časy. I v takových měl by se ovšem sebevědomý občan pokusit pořádně orientovat: tedy sledovat, o čem politici mluví. A jak to vysvětlují. Ne jak jeden druhého (i prostřednictvím svých mediálních fámulů) pomlouvají. Je hloupé mít radost z jejich špíny. Ona je totiž také naše... Neboť každé občanstvo má takovou vládu, jakou si zaslouží.