Diskuze

Evropský soud poprvé rozhodl o eutanazii

Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že smrtelně nemocný člověk nemá právo předčasně ukončit vlastní život. O eutanazii rozhodoval vůbec poprvé. Nevyléčitelně ochrnutá Diane Prettyová žádala, aby ji manžel mohl beztrestně podat jed. Když neuspěla u britských soudů, obrátila se na tribunál ve Štrasburku, který byl její poslední šancí. Jiná Britka v obdobné při uspěla. Je známa pod jménem Miss B.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Lenka

1. 5. 2002 1:41
To jediné skutečně nezcizitelné vlastnictví
Dle mého názoru, je život to jediné, co nám nikdo nemůže vzít a jestliže dojdu svobodně k názoru, že můj život není tak kvalitní jaký, bych si ho přála a navíc se trápím neskutečnými bolestmi, pak mám svobodné právo se rozhodnout jej zkrátit, protože umřít musím jednou stejně. Ani zvířatům nenutíme prodlužovat trápení.
0 0
možnosti

Honza

30. 4. 2002 21:26
Kolik vás je?
Kolik lidí, co se tady vykecává o právech se zabít se  smrtí těch, které mají rádi přímo setkali?
0 0
možnosti

oooo

29. 4. 2002 22:43
oooooo
0 0
možnosti

skeeve

29. 4. 2002 21:41
suicide is painless?
jestli bych si mel vybrat jestli zemrit jako zfetovany jedinec topici se ve sve vlastni bolesti a tahajici do tech vln i svoje blizke, volim radsi dobrovolny odchod; nikdo z okoli mi zivot nedal, krome rodicu, ovsem, a tudiz ne´ma okoli pravo rozhodovat o mem osudu...
0 0
možnosti

Martin

29. 4. 2002 21:29
Coze???
Kazdy clovek ma svoji svobodnou vuli. Se svym zivotem si muze delat co chce, pokud se nedopousti prestupku nebo zlocinu, pokud neohrozuje lidi kolem. Lidske utrpeni v tezke nemoci byva mnohdy horsi nez smrt samotna. Jak pro cloveka, ktery ji musi snaset tak pro jeho blizke. V teto chvili je smrt vysvobozenim. Zadny soud a zadna nabozenska nebo jakakoliv jina instituce do toho nema co mluvit. Opakuji, kazdy clovek ma svou svobodnou vuli.
0 0
možnosti

Janda

29. 4. 2002 23:22
Re: Coze???
Člověk může být veš stavu, že žádnou vůli nemá. Natož svobodnou. Co potom? Setkal jsi se s něčím podobným? Nebo to máš pouze z doslechu?   
0 0
možnosti

lilien

29. 4. 2002 17:29
Tezko soudit...
Dokaze nekdo racionalne posoudit, zda uz ho v zivote nic neceka? Vetsinou kdyz je clovek u dna, tak se zmita v emotivni rovine a rozum jde stranou. Nekdy si myslime, ze jsme sezrali vsechnu moudrost, nekdy si myslime, ze se nam nedostava dostatecne pece, lasky a ze jsme naobtiz. A tady se rodi pocit nepotrebnosti a zbytecnosti. Spis se nabizi otazka: Je smrt resenim? Nevola ten clovek po necem jinem? A co ten kdo k smrti pomuze? Bude zit a spat s klidnym svedomim? Nevim..... 
0 0
možnosti

Darkman

29. 4. 2002 18:11
Re: Tezko soudit...
Pokud vím, tak lékaři dnes dokáží u většiny chorob s velkou jistotou posoudit, zda je choroba léčitelná, nebo ne. Stejně tak mohou predikovat, zda je naděje, že se v nejbližších měsících či létech může objevit nová metoda léčby, která by mohla přinést naději (a od prvního publikování k jejímu povolení obvykle vedou roky testů). Takže jsem naprosto přesvědčen, že to, zda ho v životě ještě něco čeká, může takto nemocný člověk posoudit velmi racionálně.
Po čem by podle Vás měl takový člověk volat? Po dalších létech bolesti a utrpení? Co jste Vy v životě prožil za nejhohorší bolest, že si můžete být tak jistý? Štípnutí komára? Člověk může snášet určitou bolest. Ale existuje hranice utrpení, za kterou je smrt pro člověka vysvobozením. Pokud bych se já za tuto hranici v životě dostal, bez naděje na reverzi, přál bych si zemřít také. A pokud bych se nějakou ranou osudu dostal do situace, že bych měl sám nějakému blízkému člověku takovým způsobem pomoci, pak, pokud bych byl věděl, že je to jeho nezvratná vůle, pomohl bych mu. Nebylo by to pro mně vůbec lehké, ale jsem přesvědčen, že bych měl nakonec dobrý spánek, protože bych věděl, že jsem zmírnil jeho utrpení...
0 0
možnosti

Radim

29. 4. 2002 17:17
Každý živočich bojuje....
Říká se tomu pud sebezáchovy. Mají ho jak zvířata, tak lidé. Jenže - existuje hranice. Dokážete pochopit, pro se velryby hromadně nechají vyplavit na pláž (že by se chtěly opalovat), proč nemocný slon opustí stádo, aby pošel v ústraní, proč např. vysoká zvěř v určitý moment kloní hlavu na stranu a vzdává boj (každý nimrod vám to rád potvrdí)?! Lidé jsou strašně prostí a myslí, že "změní svět". Uvědomte si, že všechno má své meze. Skočit z mostu kvůli holce je hodně velká "blbost", ale odejít pryč ze života, který mi nabízí nic víc než jen bolest a utrpení, je právo každého!!! Snad to nikdy nebudete muset řešit!
0 0
možnosti

Karel

29. 4. 2002 22:39
Re: Každý živočich bojuje....
Odkud víš, jak je to s velrybama? To, co říkaš je pouze jedna z možností. Jsou také jiné, třeba ztráta orientační schopnosti a mohou tu být další příčiny "opalování" jak říkáš. To, co tvrdíš není jisté a je to demagogie. Slon neopustí stádo, ale stádo jeho. To stádo to udělá proto, aby uchránilo ostaní zdravé. Co si ještě vymyslíš pro sbvoji argumentaci? Kolik ti je let? Až budeš starý možná změníš názor na život a budeš si ho víc vážit.  Nebude se ti chtít zemřít. Budeš snášet i bolest a utrpení, ale budeš žít. Vy tady hovoříte všichni o čem, co jste neprožili a co znáte pouze zprostředkovaně. To se to kecá. Ta paní, co chce mermoci zemřít není jediná, která je  takto postižená. Jsou lidé, kteří jsou na tom hůř, ale o nich se nepíše. To je chlap s velkým CH, který ví že zemře a on jde běhat a ukazuje světu, že se má žít.  Žít za všech okolností a bojovat o svůj život a ne se na to vysrat. Lidé kteří tahle přemýšlejí jako vy volové by se neměli ani narodit.
0 0
možnosti

David

29. 4. 2002 16:40
Kazdy zivocich bojuje?
Pravda, neni casto videt, ze by zvirata pachala sebevrazdu a z toho usuzujeme, ze vzdycky bojuji az do konce a odvozujeme z toho, ze je to i nase povinnost. Bohuzel, kdyz studujeme vic svet zvirat, tak to neni uplne pravda. Kdyz opominu nasi vyhodu a nevyhodu zaroven a tou je inteligence a schopnost si uvedomovat budoucnost, kterou zvirata nemaji a ziji jen pro dany moment (podle nazoru vetsiny odborniku), kterazto vyhoda nam v takoveto situaci zpusobuje jeste vetsi utrpeni, protoze si umime predstavit jaka muka nas cekaji, tak historie souziti cloveka a zvirete zaznamenala mnoho zvirecich sebevrazd. Snad nejznamejsi je pripad z obdobi zlate horecky, kdy zlatokopove prochazeli skrz White Pass na Klondike. Ta cesta podle vypraveni byla tak desne narocna a vycerpavajici pro lidi i kone, ze cast koni se vrhla v ocividne sebevrazednem umyslu ze skaly do hlubin.
0 0
možnosti

David Petrla

29. 4. 2002 18:59
Re: Kazdy zivocich bojuje?
Počkat, počkat, že něco dělají nebo nedělají zvířata není nějaký silný argument pro to, co bych měl nebo neměl dělat já. Můj názor je ten, že bych měl být lepší, než zvířata, žít na vyšší úrovni, nikoliv nižší. Tj. radikálně více než oni bojovat o život, ne stejně nebo dokonce méně.
0 0
možnosti

Gaskot

29. 4. 2002 15:54
Nechapu manzela
Nevim co je zac ten jeji manzel, v kazdem pripade mi jako loutky pripadaji jedinci, pro ktere je nejdulezitejsi zakon a pak teprve jejich nejblizsi. Ja bych na jeho miste nejdrive pomohl manzelce a pak teprve se staral, co si mysli chytrolini  ve Strasburku. 
0 0
možnosti

Kron

29. 4. 2002 16:11
Re: Nechapu manzela
Asi tak. Pokud mám někoho rád, tak mu chci pomoct. A pokud to nejde jinak, tak i s jistým rizikem. Jenže se mi zdá, že už se z toho stala moc politika a už ani nejde o pomoc téhle paní. Je mi z toho smutno...
0 0
možnosti

pravda

29. 4. 2002 15:45
pravda
Nazor, ze "clovek se zivot sam nedal, a proto nema pravo si ho sam vzit", je docela legracni. Stejne tak, ze je to dar. Stejne tak, ze muj zivot neni jen muj, ale i okoli. S tim se da souhlasit pouze castecne. Vse vysvetlim na prikladu:
 
Kdyz mi daruje nekdo chleba, tak si ho dam s chuti, ale kdyz mi nekdo da plesnivy chleba, tak ho odmitnu. Nebo ho mam snist, a kdyz me bude bolet bricho, tak to mam brat tak, ze je to dobre, ze jsem aspon neurazil toho, co mi ten chleba dal? Ne, tohle po mne nemuze nikdo chtit, to uz je sobeckost z jeho strany.
 
Stejne je to s tim zivotem. Ano, jsem vdecny rodicum za to, ze mi zivot dali, jsem vdecny vsem, kdo pro me neco udelali a vzdy si toho budu vazit. Ale nemuzou po mne chtit, abych zil, pokud mi to bude zpusobovat bolest, a jestli to po mne vyzadovat budou (oplatkou za to, co pro mne oni udelali), tak jsou to jednoduse sobci.
 
A na zaver - pokud by to bylo mozne a pred narozenim se me nekdo zeptal, zda chci zit, pokud budu zdravy, tak bych nevahal ani na chvili. Pokud bych vsak mel zit zivotem, jako ta pani na vozicku (tj. v bolestech, neschopen se pohnout - brrr), takovyto dar bych s chuti odmitnul - a pochybuji, ze by do toho nekdo sel.
 
Pomoci te pani zemrit neni tedy v zadnem pripade zabiti, ale pouze a jen pomoc, a pokud bych se ja dostal do situace, kdybych takto mohl nekomu pomoci, tak bych nevahal ani na chvili a povazoval bych to za svuj dobry skutek. Tohle uz totiz neni zivot.
0 0
možnosti

Klidný Emil

29. 4. 2002 16:51
Re: pravda
Život není plesnivý chleba. Tvůj mozek je plesnivý, když tě napadají takový příměry ty vemeno. Tahle, jak sio to přestavujete to nikdy není. Každý případ je jiný. ono by to možná více pomohlo mnželovi protože by mu ubyla starost. Staral jsem se o nemocnou mámu, která protože nechtěla žít mi denně opakovala, že je jí všechno jedno a že nechce být na světě. Přestala vstávat z postele. Denně jsem ji píchal dvakrát inzulín. Denně jsem ji nutil, aby vstala a žila. Je mi šedesát let. Od té doby, co umřela jsi vyčítám, že jsem neudělal všechno, aby žila. Vyčítám si, že když umřela jsem pocítil určitou úlevy. Zažili jste vy vemena něco pobného? Žvaníte o něščwem, co znáte pouze z inmternetru, nebo z televize nebo z novin. To se to kecá, protože když nás to přestane bavit tak to vypnem a je to. Když zase budeme chtít a budeme mít náladu tak to zapnem. Se životem to tak nejde. Proto máme raději psy než děti. Běžteš do prdele.  
0 0
možnosti