I takhle se dají politicky byužít události 11.9.2001 v USA. Převzato z www.dostalova.cz
Určit hranice svobody jednotlivce
Po apokalypse z 11. září hmatatelně víme, je všechno možné. A cítíme, že teroristický útok na Spojené státy postavil lidstvo před otázku smyslu života. Intelektuálové budou přemýšlet a psát, politici – od těch se očekává, že budou jednat. Že se pokusí vypořádat se situací, kdy se ve jménu zvrácené ideje vzdávají lidé toho nejcennějšího co mají, tedy vlastního života a maří tak životy jiných.
Jednat pro mě znamená, nezříkat se zodpovědnosti a důvěry občanů. A nezříkat se jich ani v případě tak obtížném a nanejvýš citlivém – znovu definovat hranice svobody jednotlivce.
Podívejme se, co nabízí česká socialistická vláda. Naprostý chaos v tajných službách, nefunkční vojenskou techniku a hlavně - volání po tvrdé ruce státu. A to jako u socialistů ostatně vždy, naprosto podlým způsobem. Namísto toho, aby vláda přišla s jasnými pravidly boje proti terorismu, nedůstojně kličkuje. Do azylového zákona se ministři pokusili vpašovat posílení pravomocí policie a BIS například odposlouchávat telefony. Přitom vyjde najevo, že vláda neví, co se děje v tajných službách, které se za jejího působení zcela rozložily.
A co nabízejí ostatní? Prezident, který by měl občany stmelovat, dávat víru v budoucnost a vést, opouští nemocnici jen za účelem pohanět a přetrhat poslední zbytky křehké soudržnosti. Čtyřkoalice, která vždy povýšenecky nabízela zahraničně politickou kartu, teď zcela selhává. V plné nahotě se tak vyjevilo, že na vývoj po 11. září prostě není schopna reagovat. K tomu totiž huráevropanství nestačí.
Záchytným bodem budoucnosti musí být principy a myšlenky, které budou za všech okolností pevnou kotvou. A o to, aby se ve světě, kde je viditelněji, než kdy jindy, všechno možné, staly myšlenky a principy kotvou, budou nyní usilovat všichni. Tedy nejen ti, kteří zastávají parlamentní demokracii. Ale také a možná zejména, všichni ti, kteří chtějí více moci, než jsou schopni v parlamentní demokracii dostat. Apokalypsou budou strašit někteří intelektuálové, k bezbřehé lásce k bližnímu budou vyzývat církve, pravicoví i levicoví extrémisté budou vyzývat k vládě pevné ruky. Přichází tedy doba maximálně otevřená pro všechny populisty. A zmanipulovaní zastrašení občané mohou být výtahem k moci pro bezpáteřní postkomunistické intelektuály typu Zdeňka Svěráka, moci a majetkuchtivé vlky v rouše pravdy a lásky, které reprezentuje teolog Halík a prezidenta Havla, který se pasoval na vůdce spřátelených občanských iniciativ a na hlavního ideologa ČT, Svobodné Evropy a Respektu.
Vše, co jsem, uvedla, představuje nebezpečí pro parlamentní demokracii. A protože jsem zastánkyní parlamentní demokracie jako nejdemokratičtějšího způsobu vládnutí, jsem přesvědčena, že je v zájmu občanů jim takovou kotvu v podobě pevného a demokraticky schváleného vymezení jejich práv a svobod co nejrychleji nabídnout. O to rychleji, že svobodná vůle mít osud ve vlastních rukách bude často účelově znehodnocována poukazováním na svobodnou vůli obětovat život v roli sebevražedného teroristy v letadle, letícím na New yorská dvojčata.
Takový výklad svobodné vůle nesmíme připustit. A tendencím, které v v něj vyúsťují, se musíme postavit. Má-li svobodná vůle občana svou jistotu v právním řádu, ve vymahatelnosti práva, ve své právní definici a silném a malém státu, má se o co opřít. Nemá-li tuto oporu, pak tápe a věří třetím cestám, blbé náladě, fundamentalismu a beznaději.
To, co se stalo, dává prostor pro přehodnocení hodnot v myslích lidí. I když si to nepřeje nikdo z nás, nic nenaznačuje, že terorismus 11. září skončil. Právě naopak. A přežití v budoucnosti bude o skutečném sdílení společných hodnot v životě, a ne v projevech a na papíře.
Společnou hodnotou by mělo být vytvoření prostoru k osobní zodpovědnosti každého občana za bezpečí své, své rodiny i státu při zachování osobních svobod. Necháme-li socialisty občanům namluvit, že existuje bezpečí, zajištěné státem bez osobní zodpovědnosti, necháme-li prezidenta nabízet bezpečí v podobě rozvolněné občanské společnosti s oslabením parlamentní demokracie a necháme-li čtyřkoalici při definování svobody vzývat duchy zákonů, dopustíme to nejhorší, čemu by občané mohli uvěřit. Dnes se totiž nemůže bezpečně cítit ten, kdo se nebude starat sám o sebe a všímat si svého okolí. Bezpečně se nemůže už nikdy cítit ten, kdo je lhostejný a spolehne se a stát. Jsem přesvědčena, že nikdo jiný, než ODS, nemůže občanům ČR nabídnout hodnoty, které představu osobní svobody, bezpečí a právního státu nejlépe naplňují. Domnívám se, že je naší povinností v zájmu budoucnosti ČR občanům tyto hodnoty nabídnout. A udělat to hned. My hodnoty máme. Uměli jsem je zformulovat, více či méně úspěšně je sdílíme a snažíme se je prosazovat. Jsem přesvědčena, že právě hodnoty ODS a jejich sdílení povedou ČR i po 11. září ve změněném světě k prosperitě. A její občany ke zvýšení svobody ducha a sebevědomí.
Kateřina Dostálová
Kongres ODS – 2. – 4. 11. 2001, Ostrava
