Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Motol se ptá pacientů, co jim vadí

O málokteré nemocnici se mluví tolik jako o Motole. Ať už je to proto, že se zdejším lékařům povedl některý ze špičkových zákroků, nebo třeba kvůli dětské transplantační jednotce, jejíž budoucnost je závislá na penězích mnoha dárců. Samotné vedení nemocnice se pacientů ptá, co jim vadí. Nemocní si občas stěžují na nekvalitní jídlo i dlouhá čekání, přejí si donášku novin či kadeřníka.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Michaela Ďurčová

Kvalita péče o hospitalizovaného pacienta
Nedávno byl můj otec hospitalizován na kardiochirurgickém oddělení v Motole. Byl mu proveden dvojitý bypass. Každý den jsem za ním docházela, mnohé jsem viděla a od tatínka také slyšela. Byla jsem nesmírně mile překvapena perfektní péčí sestřiček jak ja JIPce tak na lůžkové části. V takto stresujícím prostředí je to pro pacienty opravdu důležité. Odbornost lékařů nejsem schopná posoudit, věřím že je vysoká. Mluvila jsem pouze s panem doktorem Veselkou a ten byl velmi vstřícný a milý. A tim bych také chtěla celému odbornému personálu moc poděkovat. Zaskočily mě zde dvě "maličkosti": 1. Otec podepisoval, že je srozuměn s rizikem danného zákroku. S celým obsahem dvoustránkového formuláře bych souhlsila až na uvádění procent úmrtnosti. Pacient by měl vědět, že je menší riziko zákrok podstoupit, než nepodstoupit(což mi následně vysvětlil otcův kardiolog). Ale ta čísla považuji za obrovský stres navíc, je to Ruská ruleta! Sama jsem jednou utekla z ambulantní gastroskopie v Motole, kde jsem měla podepsat malý ústřižek, že jsem srozuměna s ryziky. Srozuměna jsem nebyla a tak jsem se zeptala a dostalo se mi odpovedi: "Dřív se to nemuselo podepisovat, no teď už se musí...no tak je to například perforace..." Statistiku považuji dobrou při prevenci, ne když už člověku nic jiného nezbývá. 2. Šokovala mě paní, která rozdávala večěře. Strčila mi do ruky večeři pro otce se slovy: "Sedmičku už nemám, tak dám pánovi devítku." Na talíři bylo bílé pečivo, játrová paštika(s obsahem sádla), dva tučné tavené sýry a máslo. Vše jsem zabavila a dala tátovi chleba, margarin a zeleninu. Můj otec nepije a nekouří. Rizikovými faktory jsou u něj genetické dispozice, které nezmění a velmi špatné stravovací návyky, se kterými neúspěšně bojuje. Autoritou pro něj nejsem já jako laik, ale lékař a celá nemocnice, tudíž i to co se zde podává k jídlu. Dodnes mu neumím vysvětlit, proč nená jíst omáčky a jíškové polévky. Je velká škoda, že je takto mařena dřina cévních chirurgů, kteří chodí od operací šediví. Jinak otec si na stravu nestěžoval, asi jako jeden zmála. Naopak, on sní všechno. Bohužel... Děkuji. Michaela Ďurčová dcera pacienta Pientky
0/0
19.11.2001 22:05





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.