Jsem pesimista, nebo blázen?
Pane Komárku, musím se vám přiznat, že mě váš včerejší komentář přiměl k zamyšlení a k přehodnocení svého mínění. Pořád jsem si myslela, že je většina lidí dobrých, ale není tomu tak. Když jsem šla včera z práce, tak lilo jako z konve, což na dobré náladě určitě nepřidá. Pěkně si pospíchám po chodníku, najednou se kolem prožene auto, které si to vjede přímo do obrovské kaluže, takže mě slilo od hlavy až k patě. Pak jsem si to namířila k přechodu pro chodce. Čekalo nás tam už více a když to jakž takž vypadalo, že bude přechod pro chodce konečně volný a tudíž jsme my, chodci na něho vstoupili, přihnalo se auto, málem nás zajelo a přitom se trefilo přímo do kaluže. Slilo nás všechny od hlavy až k patě. Usoudila jsem, že řidiči jezdí jako prasata. Dneska ráno jsem šla do práce a když jsem procházela kolem popelnic na našem sídlišti, tak jsem si všimla té špíny a odpadků poházených nejen u popelnic, ale i v širokém okolí - foukal dost silný vítr, takže odpadky si vesele létaly vzduchem. Naštěstí stará odložená lednička je dost těžká, takže ji vítr neuzvedl. Rovněž tak staré děravé matrace byly od včerejška nasáklé vodou, takže se jen tak líně povalovaly. Dokonce jsem u jedné popelnice objevila na zemi vysypanou kupu písku, byla rozmoklá, roztečená po okolí. Je mi záhadou, na co někdo potřeboval v paneláku písek. Usoudila jsem však, že lidé jsou (s prominutím) hovada. Pak jsem se dostala k přechodu pro chodce, kde jsem se jako vždy poslušně zastavila a čekala jsem, až projedou všechna auta. Kousek dál právě pustili zelenou na křižovatce, takže jsem věděla, že to bude chvíli trvat, než bude zase přechod pro chodce volný. A v tom se přiřítí černé pohřební auto - a světe div se, před přechodem zastaví (možná bylo plné, takže by nás stejně nemělo kam naložit)! Poslušně se posuneme doprostřed silnice, v protisměru jede další auto - a stojí! Říkám si, že jsou řidiči i ostatní lidé přece jen dobří. Pak přijdu do práce. Tam potkám svoji protivnou, tlustou, škaredou šéfku, jak se opět naparuje (občas mám i strach, že praskne). Poněkud pozměňuji své mínění o lidech. Pak potkám svoji spolupracovnici - hodnou a milou. Jsem tak zmatená. Tak co si mám vlastně myslet?
