PetrVe
22. 10. 2001 23:21
Observer: Proč tato válka nepovede k úspěchu I:
Britske listy, 22. 10. 2001: Odborník na Afghánistán: Proč tato válka nepovede k úspěchu - Nynější strategie Západu vůči Talibánu je chybná, argumentoval v týdeníku Observer včera odborník na Afghánistán Jason Burke: Ve válce musí dojít k přestávce. Určitý počet chytře podplacených dezercí by mělo pak posílit Severní alianci. To by Talibán šokovalo. Peníze a zbraně by se měly dát k dispozici těm lidem v Afghánistánu, anebo těm, kteří jsou nyní v Pákistánu, kdo si přejí likvidaci vlády Talibánu. Pragmatičtější členové Talibánu, které znepokojuje škoda, kterou dělá mullah Omar jejich zemi, by se měli stát terčem západních námluv. Instinktivně umírněné, přizpůsobivé nátury drtivé většiny Afghánců je možno využít k našemu prospěchu, pokud je nebudeme nutit, aby se přidali na tu či onu stranu. Jason Burke, odborník na Afghánistán, sleduje situaci v této zemi už mnoho let. Včera v článku v týdeníku Observer, který poslal z pákistánského Peshawaru, varoval, že je strategie západní aliance fatálním způsobem chybná. Seděl jsem v malé kanceláři v městě Kandahar, píše Burke, nedaleko od domu mully Omara, šéfa Talibánu, a hovořil jsem s mladým asistentem čelného činitele Talibánu - o islámu, o Západu, o Afghánistánu a o výbuších, které deset dní předtím zničily dvě americké velvyslanectví ve východní Africe a usmrtily 224 osob a zranily 4500. Mladý člen Talibánu se mě zeptal, zda si myslím, že Američané zaútočí na Afghánistán. Konec konců, skrývá se to Osama bin Laden. "Ne," řekl jsem, "tak hloupí přece nejsou." O šest hodin později proměnilo 75 střel typu Tomahawk čtyři prázdné teroristické tábory ve východním Afghánistánu v hromadu trosek. Do dvou dnů vzniklo obrovské rozhořčení po celém Blízkém východě a bin Laden se stal lidovým hrdinou. Má důvěra v inteligenci washingtonských politiků vypadala poněkud absurdní. V sobotu ráno bojovalo dvě stě amerických vojenských rangerů, kteří skandují: "Rangers lead the way, sir, yes, sir!" ("Rangeři jsou vždycky první, pane, ano, pane!") když salutují nadřízeným, s vojáky Talibánu asi 20 mil od místa, kde jsem hovořil s tím mladým příslušníkem Talibánu. Jsem z toho tedy pořádně zmaten. Jako každý, kdo zná Afghánistán, kdo jezdil po dlouhých, kamenitých silnicích pod tou neskutečně modrou oblohou, kdo zanechal pár bankovek dětem na ulici, které zasypávají díry ve vozovce hlínou, aby si vydělali na večeři, kdo viděl mladého beznohého muže, oběť exploze miny, jak z okraje fotbalového hřiště podporuje své přátele, hrající fotbal, anebo kdo slyšel kábulské psy, jak kňučí v noci po raketovém úderu v severní části města, prostě nechápu, jak k tomuhle všemu došlo. Nikdo nemůže zpochybňovat cíl této války. Spravedlnosti za 6000 mrtvých v New Yorku musí být učiněno zadost a zničení bin Ladena a al Qaedy je integrální součástí tohoto cíle. A jestliže při tom umírají civilisté, to se nedá nic dělat, civilisté vždycky umírají za války. Avšak tato válka, způsobem, jak se nyní bojuje, neučiní svět lepším či bezpečnějším místem. Promění ho v daleko nebezpečnější místo. Vedoucí představitelé islámských ozbrojených jednotek jsou možná zosobněním zla, ale nejsou to šílenci. Mají ucelenou ideologii, jejíž součástí je moderní, aktivizující se islám, staletí staré zvyky kmenů paštun, z nichž tito lidé většinou pocházejí, a bizarní stesk po jednoduchém, předpověditelném vesnickém životě, o němž si představují, že existoval předtím, než jim Sověti vnutili život v uprchlických táborech a ve válce. Mullah Omar, samotářský jednooký duchovní, který stojí v čele Talibánu, a jeho vrchní velitelé jsou přesvědčeni, a do určité míry je to pravda, že zachránili svou zemi před násilnou anarchií posovětských let. Není možné vynutit si od těchto lidí poslušnost bombardováním. Ani nebudou vojáci Talibánu příliš znepokojeni armádními silami, postavenými proti nim. Ten, kdo poradil Američanům, aby se posmívali minulý týden zastaralým zbraním Talibánu v absurdních, vychloubačných pořadech, vysílaných do Afghánistánu, si celou věc řádně nenastudoval. Mnoho prvních mudžahídů bojovalo proti Sovětům mušketami z první světové války. Ani nevyvolávají příliš znepokojení hrozby, že Američané zničí vojenskou infrastrukturu Talibán. Po rebelii v městě Heratu v západním Afghánistánu v březnu 1979 podrobili Sověti město kobercovému bombardování a usmrtili tam 5000 - 25 000 lidí. Povstání to nepotlačilo. Tentokrát byl počet mrtvých a raněných Talibánu absurdně nízký a škody byly minimální.