Zřítil se ultralight

Každý z nich, každý který usedá do kokpitu, by si měl uvědomit, že na světě není sám. Vím, touha létat je silnější. Je tak silná, že ani láska blízkých a prosby nic nezmůžou. Vím o čem mluvím. Ten člověk, kterého vidíte rozbitého na obrázku, byl můj přítel. Nejbližší přítel. Víc, než přítel a víc jak deset let. Tak strašně toužil po létání, celý svůj život (mimochodem je tam chyba, letos mu bylo 55 let). Vzhledem k tomu, že o mé osobě ví málo lidí, nevím nic bližšího, možná tu chybu udělal, možná ne. Možná to byla závada na letounu, možná obojí. V konečném efektu je to jedno. Už tady není. Bolest, kterou cítím, se dá asi těžko popsat. A jsem na to sama. On už mi nepomůže. A nejhorší je, že mám stále před očima tu hrůzu, kterou musel v posledních vteřinách života zažít. Přesto navedl letoun tak, aby nespadl do obydlené oblasti. Bezpečně ale vím, že kdyby to přežil, létal by dál.

nehoda ul.

Stává se to, občas nějaké to letadlo spadne. Když se ale podíváme, jaká zvěrstva se denně dějí na našich silnicích, tak ve vzduchu je to opravdová sranda.