Mějme rozum a zvažujme míru práv a povinností
Proboha, lidé, mějme rozum a zvažujme míru práv a povinností, svobody a omezení.
Jestliže v lese uslyším ránu, půjdu blíže, uvidím džíp a dva muže jak nakládají nějaký předmět zabalený do deky a na plný plyn po lesní cestě odjíždějí, tak se přimlouvám za zákon, který umožní myslivecké hlídce toto auto zastavit a předmět v dece identifikovat. A v případě zjištění zastřelené zvěře zadržet posádku až do příjezdu policie. Nedovedu si představit, že bych podle zákona měl jen bezmocně zírat a čekat na zázrak boží. Na druhé straně je zřejmé, že by myslivecká hlídka neměla prohledávat vozidlo Š120, ve kterém po silnici procházející lesem jede rodina s košíkem hub. Je to otázka míry, v jaké zájem na mé osobní svobodě jsem ochoten či nucen podřídit zájmu společnosti na obraně proti zastřelení a odcizení cizího zvířete (tj. podrobit se kontrole a případně prokázat, že jsem oprávněnou osobou).
Nebo si opravdu myslíte, že každý jedinec má mít absolutní svobodu bez omezení? Bylo by to příjemné, ale v tak velké poušti zase nežijeme, abychom aspoň občas nemuseli svou svobodu trochu omezit kvůli svobodě někoho jiného ...
K dalším ustanovením zákona zatím nechci psát, dokud si ho nepřečtu, ale tón Vašeho příspěvku byl příliš ostrý, než abych dokázal počkat bez reakce.