Ti darebáci se ještě teď smějí, jak si s nimi demokracie neumí poradit.

Je příznačné pro demokracii, že musí pracně dokazovat bezpráví a zvůli, zatímco ti darebáci tehdy přišli, sebrali, zavřeli či vystěhovali, a na nic se neptali. Postižený si mohl stěžovat akorát tak "na nádraží na lampárně". - Můj otec tehdy (na jižní Moravě) měl několik hektarů pole, ale byl aktivní při zakládání strojního družstva. Odmítl vstoupit do komunistické strany a tím se z něj stal "kulak", - takže byl zapsán na listinu těch, co měli být vystěhovaní někam do pohraničí. A řada lidí, i v okolních obcích, skutečně vystěhovaná byla. - Takhle ti hajzlové řádili, a šikanovali lidi. - Postižení nebyli žádní velkostatkáři, byli to sedláci s deseti-dvaceti hektary pole, kterým občas někdo vypomáhal, - ale odmítali vstupovat do JZD, nebo řekli někde v hospodě, že se jim komunisti nelíbí. Mého otce se zastal jistý jeho známý, který mu o tom, že byl taky na listině, asi po dvaceti letech řekl. Takže naše rodina vystěhování se štěstím unikla.