A pravil havran: už nikdy víc

Byla jsem obětí školního stravování několik let, a můžu vám říct, že ty roky byly hodně dlouhé. Každý den to bylo téměř totéž: zčernalé brambory, kašovitá rýže nebo slepené rozvařené těstoviny, k nim kousínek čehosi, co při pořádné hromadě dobré vůle připomínalo maso (ne však chutí), to vše přelité UHO (=univerzální hnědá omáčka),UČO (červená) nebo UBO (bílá). O polévkách raději nemluvím, obvykle připomínaly jen vodu po vymytí hrnce. Jen velmi vzácně se u jídla vyskytla i čerstvá zelenina nebo dokonce i salát. Výsledkem snažení našich školních kuchařek byly davy vyhladovělých studentů ve frontě u bufetu (naší spásy) a pravidelné "chřipkové epidemie" při každé změně počasí. Byla jsem moc ráda, když mi rodiče dovolili používat peníze na svačiny v bufetu místo kupování stravenek, a ještě radši jsem byla, když jsem dotyčný ústav opouštěla. Doufám, že úroveň jeho jídelny se již zlepšila a přeji jeho studentům dobrý bufet.

Dá se to

Znám pár lidí,kterým v jídelnách nechutná zhola nic.Uznávám, ale kdo vaří dokonale?Někteří po obědě málem zvrací,ovšem já si většinou pochutnám.Vítanou by se jistě stala větší možnost výběru jídel.Ale něco se sníst dá.

Re: Dá se to

MÁŠ TO DOKONALÉ!ADELKA