Soudy nahrávají "zlodejum" Štirína
10.9.2001
Zámek Štirín není opreden jen známou aférou mezi ministry zahranicí Kavanem a Zieleniecem.
Je také smutným symbolem neochoty polistopadových vlád a soudu vrátit ukradený majetek
nekterým pravoplatným vlastníkum. V prípade Štirína, ac se o tom nerado mluví
(ani již natocená reportáž o Štirínu nebyla v televizi odvysílána), jde o majetek Junáka.
Do vlastnictví skautu se zámek s prilehlými pozemky dostal v roce 1946 jako
jakási náplast za nacisty zabavený a komunisty nevrácený skautský majetek.
Tehdejší Pozemkový fond ho tzv. úplatným prídelem Junáku prodal za 350 tisíc korun do správy,
držení a užívání. Až po dvouletém užívání byl zámek skautum protokolárne predán do vlastnictví,
a to paradoxne práve 25. února 1948. Komunisté tehdy sice už zabránili zaknihování zámku na Junáka,
to však nic nemení na platnosti prevodu ani na vlastnickém právu skautu. Když v roce 1948 nelegální
Ústrední akcní výbor Národní fronty nezákonne prevedl celý skautský majetek na tehdejší Ceský svaz mládeže,
byla po zámku
veta, stejne jako po 197 skautských srubech, chatách, hrištích a táborištích.
Zámek byl na dlouhých 40 let preveden Ministerstvu školství, po listopadu 1989 se v nem zalíbilo
zase Ministerstvu zahranicních vecí. Pod patronátem zahranicního resortu se na Štiríne zacala
porádat nákladná manažerská školení a provozovat cestovní ruch, jehož zpestrením byly i osobní asistentky
pro intimní agendu. Aby príliš neutrpela jeho povest, zrídilo si zde zahranicní ministerstvo príspevkovou
organizaci Konferencní centrum Štirín. To v podnikání s cizím zámkem vesele pokracovalo a šmahem zamítalo
žádosti Junáku o jeho vrácení. Štirínští podnikatelé a podnikavci se skautum vysmáli i v roce 1996, když vláda
usnesením c. 555/96 rozhodla, že všem obcanským sdružením, která po roce 1989 obnovila cinnost,
má být vrácen majetek v držení státu. Ministerstvo zahranicních vecí tehdy prohlásilo, že vrácení zámku
brání duležitý verejný zájem. Asi tím myslelo provoz verejného domu... Junáku nezbylo než se obrátit na
s
oud a požádat o vydání odcizeného zámku. Spor u Okresního soudu pro Prahu-východ bude pokracovat v zárí.
Odpurce - Konferencní centrum zaštítené Ministerstvem zahranicních vecí - bohorovne tvrdí,
že soucasný Junák není tím Junákem, kterému zámek patril. Právní kontinuita Junáka byla prý dvakrát
prerušena - jednou po zásahu samozvaného Akcního výboru v roce 1948 a po druhé pod tlakem KSC v roce 1969.
To se odvažuje tvrdit príspevková organizace státu, který zákonem prohlásil komunistický režim za zlocinný!
Setkal jsem se ve svém nekolikaletém úsilí o vrácení majetku spolkum s mnoha vykuky komunistické ražby, ale to, co si dovolují ve vlastnické kauze Štirín, je vrchol drzosti. Junák existoval v ilegalite po celých 40 let totality, jak dokládají "skautské" procesy vedené komunisty proti junáckým cinovníkum, a existoval i v exilu, a to pod vedením rádne zvoleného starosty doktora Fanderlíka. Je zajímavé, že úplne stejnou situaci soud spravedlive vyrešil v prípade Lidového domu. Jestliže kontinuita soc
iální demokracie uznána byla a Lidový dum jí byl vrácen, není to zretelný precedens pro zámek Štirín?
Anebo i v dnešním režimu si jsou všichni rovni, jen nekterí jsou rovnejší? Je také neuveritelné,
že odvolací soud zamítl návrh Junáka na vydání predbežného opatrení, jímž by se žalované strane zabránilo
se zámkem disponovat. A to i presto, že jsou jasné signály i zájemci o privatizaci Štirína. Zdá se tedy, že se urcití
soudci ani dvanáct let po porážce totality nestydí spolupracovat na zašantrocení ukradeného majetku.
Že se vrácení majetku brání stará nomenklatura i nové mafie, mne neprekvapuje, ty to mají v popisu práce.
Ale jestliže jim v tom sekunduje tzv. nezávislé soudnictví, pak je to doklad, že justice precenila své samocisticí
schopnosti. A to znamená kolaps spravedlnosti v praxi.
