s USA na věčné časy?
S americkým smutkem na věčné časy?
Pročítám diskusní fóra k událostem v USA na několika serverech, a až na výjimky je mi z diskutujících na blití. Stále dokolečka se omílají prázdné věty o hlubokém soucitu s Amerikou, stále dokolečka se na ně reaguje hysterickými výlevy, a stále je to o jednom a tom samém: O svobodě názoru a pevnosti páteře toho kterého diskutujícího.
I když je teroristický útok na specifické symboly Spojených států jistě zavrženíhodný a jeho viníci si zaslouží to nejtvrdší potrestání, přerůstá soustrast s Amerikou mnohdy v hysterii a rektální alpinismus. Černobílé uvažování v mnohých příspěvcích je jen slabým odvarem toho, jak nesamostatně myslící je česká společnost deset let po sametové revoluci. Jak náhle jsou všichni zdrceni, když jde o New York a Washington. Jak všichni kašlou na terorismus v afrických zemích, který se odehrává v nepočítatelném množství do měsíce, a o němž médiemi zmasírovaní androidi nemají ani ponětí, protože jejich oblíbená tiskovina či televizní stanice o činu nepřinese ani zmínku. Ale Spojené státy, světová velmoc, a náš novodobý Vasil, na kterého se vážeme nikoliv jako suverénní stát, ale spíš jako tupé ovce, to je jiné kafe. Česká předposranost se opět ukáže v tom nejlepším světle: Co by kdyby... Co kdyby si vybrali zrovna nás ? Jednoduché uvažování mnohých internetistů asi nikdy nepochopím. Česká republika, kapka v moři mezinárodní politiky, jako cíl teroristického útoku? Probuďte se, nejsme ani zdaleka tak důležití, jak nám naše národní hrdost velí. Jsme možná členy Aliance, ale tím nijak náš význam pro dejme tomu Usáma bin Ládina nestoupá - vztahy Česko-Afghánistán jsou možná na bodu mrazu, ale neexistuje důvod, proč by na nás měl někdo útočit.
V diskusích je obtížné vyjádřit vlastní názor, na který téměř nemáte právo, ať už je jakýkoliv. Odměnou za to, že jste se odvážili myslet jinak než většina vám jsou prudké, nenávistné reakce rozumbradů, kteří prostě vědí všechno o všem, protože to ráno psali v deníku Super, a tak to musí být pravda. Jo, houby. Útok vypadá jinak ve světle našich médií (a žvaníme, a žvaníme, a žvaníme), a jinak ve světle třeba FOX News nebo CNN (analýzy, glosy a hlavně tuny informací).
Respektuji ty, kdo s útokem na Ameriku souhlasí. To, že je respektuji, a neberu jim jejich pohled na věc, ale neznamená, že s nimi souhlasím. Souhlas nebo nesouhlas není o indoktrinaci, o omílání mé pravdy do té doby, než ji ten druhý přijme za svou, ale o toleranci názorů. To je ten rozdíl proti komunismu. Právo mít svůj vlastní názor, nebrat jej druhým, a nenutit je, aby se za sebe styděli jen pro jiný pohled na věc .
Podobně je to s posvátností amerických událostí. Den co den se v televizi, rozhlase, novinách a na internetu nemluví vlastně o ničem jiném než o Americe. Amerika je všude, a připomíná to starý totalitní vtip - jenže tentokrát se bojím otevírat konzervu z jiného důvodu. Ale jakmile někdo tuto břečku dokolečka mlácené prázdné slámy naruší, je zle. Morbidní vtipy se rojily na všechno možné prakticky vzápětí po události, na téma Amerika se žertovat nesmí. Je to přeci ubohé, správné je sedět s rukama v klíně a vzdychat s pozůstalými. Ne, děkuji. Památku zesnulých Američanů jsem uctil minutou ticha, a tím pro mne záležitost končí. Nehodlám být omezován velmocí, ať už je její sídlo v Kremlu nebo ve Washingtonu.
Amerika, Amerika, a zase Amerika. Vše ostatní je nedůležité. Jak kdy, a jak pro koho.
