souhlasím, ale ...
... to mé ale není psáno proto, že bych chtěl souhlasit s tím, co se stalo. Spíše naopak. Asi jako civilizovaný člověk musím odsuzovat to, co se stalo. Ale myslím si, že celému světu hrozně dlouho trvalo, než se ozvalo. Cožpak nám nestačí „jen“ desítky mrtvých při atentátech na Blízkém východě, ale i v Británii, Španělsku a dalších koutech světa. To muselo zemřít několik tisíc lidí a ještě k tomu v USA, aby se svět rozhýbal. Já si myslím, že svět je strašně moc lhostejný. Ale i lhostejnost má své hranice.
Ale nyní se ptám … jak má svět reagovat ? Bude na základě důkazů vyhlášena válka Afgánistánu, protože tam se ukrývá hlavní viník? Nebo je v pozadí snad někdo jiný. Ale ať je to kdokoliv, každopádně i v jeho okolí jsou tisíce lidí, kteří nechtějí válku. Chtějí žít. Stejně tak, jako to chtěli Ti, co dnes leží v troskách budov v New Yorku, stejně jako Ti, co umírali vyděšením v letadlech, která mířila vstříc smrti. Takže válečný konflikt asi není to pravé, co by měl svět vůči teroristům rozpoutat. Snad je na řešením odzbrojení světa. Ale to je utopie, přeci jen se musíme bránit. Ale je nám to něco platné. USA s nejmodernější armádou světa nedokázali zabránit tragédii tisíců rodin. A myslím, že to nedokáže žádná z armád světa.
A jaký je závěr ? Jako obyčejný smrtelník musím žít ve strachu a bát se o své děti. A doufat. Doufat v to, že se svět a lidé v něm změní. Ale nástroj k tomu neznám … nejsem lékař ani politik ani válečník.
