Senátoři opět v akci
V těchto dnech se debata o odtajnění archivních materiálů bývalé StB vyhrotila do nevídaných obrátek. Který občan demokratické republiky by si však dovolil nesouhlasit s odtajněním, vždyť by na něj všichni ukazovali prstem jako na odporného komunistického přívržence.
Avšak já nesouhlasím. Nechápu primitivní, nedomyšlené a ukvapené "ano", co hlásají dnešní senátoři, kteří nejlépe znají přibližnou osnovu dokumentů. Vědí, že na mnoha tisících papírech mimo jiné každý občan bude moci nalézt o bývalém "estébákovi" informace o jeho povaze, nemocech, rodině a o mnohých dalších intimitách, které můžou časem vést k příslušníkově společenským problémům.
Vzpomeňme si na válku. Milióny vojáků na bitevním poli, v rukou zbraně, ve tváři odhodlání. Občas Amíkovi proběhne hlavou, jestli Nácek, do nějž právě vysypal půlku zásobníku, má rodinu, zda-li jeho děti neprobrečí celé Vánoce, když ztratily tatínka. Myšlenka, stejně rychle jako přišla, zase zmizí. Voják je vycvičen zabíjet. Výcvik příslušníka StB se v podstatě o moc nelišil. Když zradil, byl potrestán. Jeho jediný úkol - poslouchat rozkazy. Proč však nikdo nepostaví před soud ty miliony vojáků, kteří vlastnoručně zabíjeli? Nepřijde Vám nefér vhodit do davu násilně a ilegálně získané informace o lidech poslouchajících rozkazy režimu? Kdyby neuposlechl jedinec, jde za mříže. Když by se vzpírala skupina, byla by popravena. Když se bouřil národ, přijeli tanky.
Nesuďte vojáky, popravte generály!
-KiD- (Louny)