Klonovat člověka?

Pod pojmem "klonování člověka" si nejspíš laik představí, když to trochu zbagatelizuji, že mu jednou na dveře zaklepe jeho dvojník, nebo něco podobného (armáda naklonovaných nemyslících monster atd.). To jsou extrémy, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, proto je třeba mít pro tuto věc připravenou celou řadu velice přísných kontrolních mechanismů. Nicméně nejpádnější argument pro povolení těchto pokusů bych spatřoval v tom, že v případě zvládnutí klonovacích technik by nešlo o klonování "celého člověka", ale spíše o "výrobu" jednotlivých orgánů a tkání, tak říkajíc na míru toho kterého pacienta. Příklad: pacient s nefunkčními ledvinami odkázaný 3xtýdně na hemodialýzu, která katastrofálním způsobem zhoršuje kvalitu života i prognozu do budoucna. Tomuto člověku by byly odebrány kterékoliv zdravé buňky a pomocí klonovacích technik by mu během několika týdnů "byly vyrobeny" ledviny, které by jeho organismus nerozeznal od původních, tudíž žádné problémy s hledáním vhodného dárce, žádné problémy s odmítnutím transplantovaného orgánu, žádná doživotní masívní medikace potlačující imunitní systém... Tak by se dalo pokračovat velmi a velmi dlouho: nemocní s karcinomem plic, jater, žaludku, střeva, dělohy, vaječníků, jaterní cirrhozou, srdcem s terminálním stádiu srdečního selhání, plicními onemocněními odkazujícími dotyčného na vozíček a napojeného 24 hod denně na oxygenátor atd., atd., atd. Samozřejmě vše je, bohužel, zneužitelné. Ovšem zrovna tuto oblast bych skutečně netabuizoval, protože možnosti, které nám nabízí jsou pro současnou medicínu jen těžko představitelné. Ladislav Luběna, Olomouc