Drive rodice na navstevy nesmeli
Jako mala jsem nekolikrat pobyvala na plastice v Praze na Vinohradech a krome prvni operace, kdy mi bylo asi 6 mesicu, jsem tam byla sama. Bylo to za dob "blaheho socialismu" a tehdy byly navstevy rodicu uplne zakazany. Nemocnice to odduvodnovala tim, ze tam jsou deti z velke dalky, za kterymi rodice prijet nemuzou, a ze by se jim styskalo o to vic, kdyby videly jine deti, jak se bavi se svymi blizkymi. Pokud nekdo svemu diteti neco prinesl, setkal se vzdy jenom se sestrami, ty darky vzaly, donesly onomu decku. Jednou dostal jeden klucik nekolik kilo bananu, sestricky se s nim domluvily a vsechny deti potom mely bananovou kasicku. Kdyz rodice telefonovali, sestry vyridily pozdrav. Primy kontakt s rodici byl mozny jenom postou. Odchozi pozdravy byly vsak kontrolovany, aby rodice nebyli vyplaseni steskem potomka, kteremu se v nemocnici nelibilo a chtel, aby si pro nej prijeli. Travila jsem tam vzdy tak 3-4 tydny a po rodicich se mi moc nestyskalo. Vzdy mi totiz vysvetlili, ze ted budu muset poslouchat ty hodne pany doktory a sestricky, ze se o mne budou starat a ze mi spravi pusinku. Zaroven se nam ale sestry maximalne venovaly, v klubovne byla spousta her a hracek, koukali jsme se na pohadky a pokud nekdo plakal po mamince, vzaly si ho sestricky na klin, povidaly si s nim a hned bylo lip. Kdyz nekdo takhle smutnil na pokoji, tak si s nim povidaly ostatni deti a za chvili bylo po breku. Proste to slo i bez rodicu. Myslim si, ze jde-li male dite do nemocnice, velmi zalezi na spolupraci rodicu a zdravotnickeho personalu. Jde o to, vstipit diteti nazor, ze to, ze musi byt v nemocnici, je pro jeho dobro a ze by mel poslouchat personal tak, jako rodice, coz by melo pripravit zdravotnikum pole pro dalsi praci s ditetem. Jakekoli negativni pocity by se mely pred ditetem tajit. Bud jej tedy umistit do zarizeni, ktere by se mi libilo vice, nebo proste nedat nic znat. Jestlize pujde dite do nemocnice predem s obavami, strachem a nechuti, neprospeje to ani jeho nalade ani jeho lecbe, protoze pri stresu je hojeni zpomaleno. Personal nemocnice by pak mel deti brat skoro za vlastni, pomahat jim s jejich problemy, protoze v nemocnici nemaji rodice, na ktere by se se svymi obavami mohly obratit, a vseobecne by se mel snazit jim pobyt v nemocnici maximalne zprijemnit, protoze dite bere nemocnici uplne odlisne nez dospely. Proste by rodice a nemocnicni personal meli maximalne spolupracovat. Jinak dnes uz detska oddeleni vypadaji daleko lepe nez drive. Kontakt s rodici, at jiz osobni ci telefonicky, je podporovan. Vetsina oddeleni nevypada tak, jako v popisu jany, ale jsou barevne vymalovana, deti maji pristup k spouste hracek a her, vsude visi vesele obrazky a vzbuzuje to takovy prijemnejsi pocit.
