Úřady práce
Byl jsem jednou na úřadu práce. Ne jako nezaměstnaný, ale jako zaměstnavatel. Od okamžiku, kdy jsem vešel do budovy mne pozorovala úřednice na recepci ÚP. Když jsem došel až k ní, bez zájmu se otočila a začala cosi zaznamenávat do počítače. Má přítomnost jí zjevně nijak nevadila. Po kratším čekání jsem ji oslovil, že potřebuji informaci. Byl jsem drsně odmítnut s tím, že ji nemohu rušit při práci a že musím počkat. To jsem zas odmítl já s tím, že úředník a tedy i ona je tam pro mne a ne naopak a já nemám čas. Podotýkám, že stále ještě nevěděla, co chci, tedy ani to, zda jsem či nejsem uchazeč o zaměstnání. Přesto mi sdělila, že takových tam chodí spousta, stejně nemám celý den co dělat a tak mne trocha čekání nemůže vadit. Po mých dalších protestech mi pohrozila povoláním policie a vyvedením z objektu s tím, že budu zárověň vyřazen i z evidence ÚP - v té jsem ostatně nikdy nebyl. Pokud se tedy takto chová většina úředníků na ÚP vůči klientům, tak pak se nedivím, že je spousta "nepřizpůsobivých" klientů. Jestli by ale nebylo rozumnější, kdyby zaměstnanci ÚP prošli jakýmsi nejnutnějším psychologickým výcvikem, aby dovedli jednat s lidmi, kteří jsou ztrátou zaměstnání již beztak stresovaní a podobné přehlíživé jednání od úředníků ÚP je určitě nijak nepovzbudí. Pak by snad ubylo i těchto "nepřizpůsobivých žen" - vždyť chtějí jen slušnější zacházení.
