Arnošt Kobylka, Praha
11. 6. 2001 11:29
Izrael 2001 - trochu to připomíná Mnichov 1938.
Na jedné straně stojí demokratický stát řízený demokraticky zvolenými institucemi. Na druhé straně národnostní menšina, která se na jeho území ocitla po několika prohraných válkách, které spolu se sousedními státy proti Izraeli vyprovokovala.
Její vůdcové, poté co se nedohodnou s vedením demokratického státu o územních ústupcích, vyvolají povstání, při němž provádějí teroristické akce nikoli proti armádě (na tu si asi netroufnou), ale proti civilnímu obyvatelstvu. Izrael reaguje odvetnými útoky na to, na co civilizovaný stát jediné útočí - na ozbrojené složky protivníka, na místa odkud se útočilo a také na jednotlivé známé vůdce teroristů. To je protivníkem samozřejmě prezentováno jako útisk a genocida ... Pak přijíždějí na scénu evropští moudří lordi a jiní diplomati, aby s naprostým porozuměním věci vyřešili problém. Jenže je to velký problém, když na jedné straně stojí totalita, která unáší i vlastní nepohodlné lidi a vraždí civilisty, a na druhé straně demokracie, která má omezené možností k legitimnímu odporu. Uvědomují si politici vůbec, že třeba podle ženevských konvencí je každý velitel, politik i voják, který nařídí, nebo i jen trpí útoky na nevojenské, a přitom civilní cíle protivníka válečným zločincem, i kdyby šlo o sebekrásnější národně osvobozenecký boj? Uvědomují si, jak jsou si Jasir Arafat a Konrad Henlein podobní?
