Jiný pohled na platy

V ekonomických úvahách jsou často vyslovovány obavy z většího růstu mezd ve veřejném sektoru. Když nedochází k redukci pracovníků a k růstu produktivity, tak nelze více platit, čteme a slýcháme. Nesouhlasím. Myslím si, že růst mezd třeba ve školství nelze vázat na zvyšování úvazků nebo počtu žáků ve třídě. Právě více peněz směrovaných do činnosti zásadní důležitosti teprve časem zlepší kvalitu pedagogů. Nedomnívám se, že je správné, když má učitelka za šest hodin, které denně stráví vyučováním 30 dětí, příjem lektora cca hodinu často formálně školícího kolem 8 zaměstnanců. Podobně by se dalo psát o zdravotních sestrách a lékárnících ve srovnání s dealery předražených, reklamně prosazených medikamentů apod. V úvahách o vývoji platů postrádám hodnocení změn příjmových relací mezi pracovníky různých profesí a o vlivu rozdílů na podobu společnosti. Do budoucna by stát měl usilovat o korekci nepoměrů ve finančním oceňování prací velmi přínosných, ale dlouhodobě a těžko vyjádřitelně, a činností směřujících k vytváření okamžitého a celospolečensky problematického zisku.