Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Díry, ucpávky a smrt na americko-mexických hranicích. Už to trvá desetiletí

  15:04aktualizováno  15:04
Spojené státy přistěhovalce z Latinské Ameriky potřebují, a přesto jim na hranici stavějí do cesty další překážky. Statisíce zájemců o americký sen se i letos snaží bez povolení dostat z Mexika do USA za vytouženým blahobytem.

Nejfrekventovanější hraniční přechod světa San Ysidro (23. 9. 2009) | foto: ČTK

Středem rozsvíceného hraničního města Ciudad Juárez se vine mnohem viditelnější linie. Kvůli speciálním lampám, které vydávají větší jas a které byly kvůli ilegálním přistěhovalcům nainstalovány na americké straně Rio Grande, je patrné, kudy vede dělicí čára. Kde končí Mexiko a kde začínají USA.

"Jako dítě jsem převážel přes Rio Grande migranty na nafukovacích pneumatikách. Ani si nenamočili nohy. Nyní se tudy přes řeku do Texasu už nikdo nedostane," vzpomíná na zlaté časy pašování lidí José Monsevais, lékárník v Ciudad Juárez. Převaděčství se změnilo v byznys, který má v ruce mafie a který je pro ty, kteří si jdou načerno za americkým snem, životu nebezpečný.

Hraniční plot mezi USA a Mexikem.

Hraniční plot mezi USA a Mexikem.

Narušení migračního kruhu

Minimální odhady počtu nelegálů ve Státech sahají k dvanácti milionům osob. Z toho jsou podle Pew Hispanic Center plné čtyři pětiny z Latinské Ameriky a většina se jich do USA dostane přes dlouhou hranici s Mexikem. Ačkoliv současná krize příliv přistěhovalců zpomalila, v Texasu, Arizoně a Kalifornii má policie plné ruce práce s jejich hledáním a zatýkáním.

Mexičané a další Latinos na sever míří už sto let. Zatímco ve dvacátých letech a za druhé světové války byla levná pracovní síla z jihu vítána, v roce 1930 a v roce 1954 americké vlády rozjely velké deportace. V osmdesátých letech se zaběhl systém cyklické migrace. Mexičané přijeli bez povolení na sklizeň, pak se vrátili domů - a další rok znova.
V devadesátých letech se USA nebývale ekonomicky dařilo, zatímco Mexiko sužovala táhlá krize. Proto počet osob hledajících zaměstnání bez papírů významně vzrostl a začaly se ozývat hlasy, že zemi čeká mexikanizace. Tehdejší demokratický prezident Bill Clinton obavám vyšel vstříc a nařídil na hranicích tvrdší režim. Došlo tak k oplocování hranice, které však nevede k úspěchu, takže se mu kvůli průchodnosti posměšně říká tortillová opona. Na druhou stranu si vyžádala děsivý počet obětí.

Kojoti a drůbežáři na dělicí čáře

"Hranice je masový hrob," rozhorleně tvrdí Maryada Valletová, arizonská aktivistka z hnutí Už žádní mrtví, které v pustinách na pomoc nelegálům umisťuje přístřešky s léky, zásobou vody a jídla. Mexická vláda má spočítáno, že od Clintonova zpřísnění v roce 1994 do konce roku 2009 přišlo při překonávání hranice o život 5 100 osob. "Ve skutečnosti je to mnohem více. Vláda počítá jen nalezená těla. Ale drsná příroda si s mrtvolami poradí dříve, než je někdo najde," vysvětluje zdravotní sestra Valletová.

Imigrantí ze Střední Ameriky naskakují u města Arriaga na nákladní vlak, který směřuje do USA (19. ledna 2007)

Imigrantí ze Střední Ameriky naskakují u města Arriaga na nákladní vlak, který směřuje do USA (19. ledna 2007)

Současná dělicí linie vznikla narychlo po válečném vítězství Američanů v roce 1848, kdy Mexiko přišlo o 51 procent svého tehdejšího území. Z poloviny se kryje s řekou Rio Grande a druhá část probíhá nehostinnou pouští. Dříve nelegálové přecházeli v noci ve velkých městech. Tam už je nyní hranice díky dvojitým plotům, kamerám, senzorům pohybu a častým patrolám neprůchodná, takže se migranti museli uchýlit k trase přes málo hlídané hory a pouště.

Na takovou výpravu se nemohou vydat bez člověka znalého terénu. Musí se s balíkem dolarů obrátit na pašeráky lidí, kterým se říká coyotes (kojoti) nebo polleros (drůbežáři). Ti se neomezují jen na pohraničí, svoje sítě mají rozhozeny v hloubi kontinentu, kde verbují zájemce o cestu na sever. "Kojoti jsou svého druhu headhunteři. Kalifornský farmář už jim neřekne, že chce jen padesát lidí. Ale požaduje, aby třeba uměli řídit nějaký specifický stroj," tvrdí učitel Juan Pablo Cordoba, který se na univerzitě v metropoli zabývá mexicko-americkými vztahy.

Půlku předem, půlku potom

Jak přechod do USA vůbec probíhá, objasňuje dvaatřicetiletý Jesús Gutiérrez, dnes zedník v Ciudad de México. "Svého kojota jsem našel v Juárezu. Dohodli jsme se na dvou tisících dolarů za převedení až do New Yorku. Polovinu předtím, polovinu potom. Peníze nesmíš mít u sebe, aby tě v poušti neokradli. Vše proto hradili moji bratranci bankovním převodem. Bylo nás asi patnáct, šli jsme tři noci, přes den jsme se schovávali v kaňonech, aby nás nenašly helikoptéry. Nenesli jsme nic kromě vody. V Texasu na nás čekala dodávka. Odvezli mě na stanici autobusu a koupili lístek do New Yorku," líčí svou odyseu. "Kdybych dal 25 tisíc dolarů, uplatili by z toho i americké úředníky a jenom by mě pohodlně převezli autem přes normální pasovou kontrolu," dodává. Do vlasti přišel po čtyřech letech s dostatkem peněz na postavení domu. Radost mu kalilo jen to, že z jeho čtyř dětí ho po návratu poznalo jen to nejstarší.

Hispánská menšina v USA

Od sčítání lidu v USA v roce 2000 znamená termín "Hispánec" člověka, který má španělské kořeny, ať už je to rodilý Španěl nebo osoba z Latinské Ameriky, například z Mexika, Portorika, Kuby či Kolumbie. Rasa je při sčítání lidu jedna věc, zatímco hispánský původ věc druhá. Proto může být člen jakékoliv rasy zároveň Hispánec. Tyto osoby většinou hovoří španělsky.

Hispánci tvoří 14,5 procenta obyvatelstva USA, což odpovídá 42 milionům. Z toho se 47,9 procenta pokládá z rasového hlediska za bělochy, dalších 42,2 procenta za mestice, dvě procenta za černochy a 1,6 procenta za ostatní rasy (Asiaty nebo indiány).

USA mají přes 300 milionů obyvatel, z toho 34,9 milionu představují černoši nebo Afroameričané, 12,5 milionu asijští Američané, 2,4 milionu američtí indiáni a asi 20 milionů se považuje za míšence více ras.

Přechod pouště je fyzicky náročný úkol, který mnozí nezvládnou a zemřou na dehydrataci organismu. Jiné porazí noční chlad v poušti, další se zřítí do strže nebo při automobilové honičce se strážci zákona, jiné zabijí jedovatí hadi. Svědomí nemají čisté ani drůbežáři. Když zjistí, že je jim policie na stopě, nerozpakují se a od svých "kuřátek" utečou. Jsou známy i případy, kdy kojoti bezbranné migranty zabili a ženy znásilnili.
Mexický kabinet proto v roce 2005 vydal v 1,5milionovém nákladu ilustrovanou příručku, kde před těmito nebezpečími varoval. Komiks také informoval, jaká mají nelegálové z Rio Grande práva. Mnozí Američané to pochopili jako vládní výzvu občanům k útěku do USA a řekli si, že se tomu musí postavit sami.

Hasiči sundavají ze střechy jednu z obětí mexické drogové války

Hasiči sundavají ze střechy jednu z obětí mexické drogové války

Noční zábava pro důchodce?

Na zapadlé arizonské farmě poblíž hraničního dvojměsta Nogales se schází osm lidí. Jsou to minutemani - dobrovolníci, kteří se pojmenovali podle domobrany bojující proti Britům za nezávislost. Z těch dnešních strach nikoho nepopadne. Většina z nich je důchodového věku a ochablých těl. Všichni bílé barvy pleti a voliči republikánů, i když Bushe mají za levičáka jen o něco menšího než je Obama. Minutemani brání jižní hranici před nepovolenou migrací. K pasu si dávají vysílačky a revolvery, jedna z žen má dokonce neprůstřelnou vestu. Pro ně éra Divokého západu nikdy neskončila. Příprava hamburgrů na plynovém grilu však jejich snažení dodává poněkud parodický nátěr.

Ale střílet se nikdo nechystá. "Kolty máme jen na obranu. Sami migranty nezadržujeme. Když je uvidíme, dáme telefonicky vědět policii," vysvětluje šéfka hnutí Carmen Mercerová, která je majitelkou kavárny v legendární pistolnické osadě Tombstone. "Také jsem se přistěhovala, provdala jsem se sem z Německa. Musela jsem projít všemi procedurami, tak oni by měli také," říká Mercerová bez náznaku cizího přízvuku.

S ní a s Bobem Pricem vyrážím na noční hlídku. Sedíme v rozkládacích sedačkách, z pahorku pozorujeme, jak se na dálnici před námi prohánějí rozsvícené kamiony, a nasloucháme vzdálenému štěkotu psů a cvrkání cvrčků. Mlčíme, abychom se před pašeráky lidí neprozradili. Pracovník počítačové firmy IBM v důchodu, Price, co chvíli zkontroluje krajinu termodalekohledem, který v temnotě dokáže rozeznat živé osoby podle tepla vydávaného jejich tělem. Odhalí pouze koně na pastvě. Kvůli lezavé zimě se zachumláváme do dek. Po půlnoci se setkáme se zbylými třemi vartami. O"narušitele" nezavadila ani jedna z nich.

Američtí policisté

Američtí policisté

Není to směšné, snažit se střežit dlouhou hranici v osmi lidech? "Je nás daleko více, ale ne všichni si kvůli práci mohou dovolit hlídkovat. Během pěti let jsme už upozornili na 35 tisíc nelegálů," chlubí se Mercerová, která je šéfkou jen jedné z navzájem znesvářených skupin minutemanů.

Padesátník Enrique Morones, který v San Diegu se svou organizací Andělé hranice zastupuje zájmy hispánců, se tomu jen směje: "Už jsem mluvil se stovkou novinářů, kteří byli s minutemany v terénu. Ani jeden z nich nebyl svědkem nějaké akce." Odbývá je jako "partičku veselých rasistů". Jenže tak jednoduché to není. Ani nejde o to, kolik migrantů nahlásí. Důležité je gesto, že se sami aktivně postavili tomu, co kritizují. Navíc minutemani říkají to, co si bílí (a také černí) Američané často myslí, ale kvůli politické korektnosti neřeknou.

Strach z mexikanizace a Al-Kajdy

Amerika je na tom podle nich s přistěhovalectvím jako houba na mytí nádobí. Dokáže nabrat neskutečné množství tekutiny, ale když se jednou přeplní, začne z ní crčet voda na všechny strany. Ten moment už se prý blíží. Minutemani vrší argumenty, proč si tu Latinos nepřejí: nechtějí se přizpůsobit, neučí se anglicky, jsou nevzdělání a nečistotní, přinášejí s sebou nemoci. Podobná tvrzení dopadala v minulosti na hlavu Irů, Italů nebo Poláků, kteří se v průběhu tří generací dokonale poameričtili.

Na řadu přijde i strašení teroristy, kteří by do USA mohli vklouznout z jihu. Louis Altherová přesvědčeně říká: "U Mexico City má Al-Kajda výcvikový tábor, kde Araby učí španělsky a střihat knírek jako místní, aby se mezi migranty ztratili."

Na mexické straně stejně vážně berou kontrapohádku, že CIA a FBI mají s mafiemi dohodu, že jim do pašování Manuelů a Juanů nebudou zasahovat a galerka na oplátku zajistí, že mezi převedenými nebude žádný Abdul nebo Mustafa.

Mexiko od Kalifornie po Aljašku

Nejvíce migrantů se drží tradičně v Kalifornii a Texasu, ale konzulát Mexika byl zřízen už i na Aljašce. Latinskoamerický živel zasáhl celé USA. Dominují v něm Mexičané, kteří vtipkují, že obsazují území, které až do prohry v roce 1848 patřilo k jejich vlasti.

Nelegálové dělají ve všech podnicích, hospodyně bez pracovního povolení se objevily i v rodinách politiků. Jen zřídka přijde exemplární potrestání, jako když obchodní řetězec Wal-Mart v roce 2005 zaplatil 11 milionů dolarů pokuty, protože mu provozovny uklízeli nezákonní přistěhovalci. "Washingtonu vyhovují Mexičané makající načerno. Dělají práci, které se gringové štítí, a za méně peněz. A když už se nehodí, mohou být odsunuti. Všechna ta zpřísňování na hranici jsou polovičatá jen na upokojení občanů. Politici migraci zarazit nechtějí," říká profesor Cordoba.

Barack obama a mexický prezident Felipe Calderón na společné tiskové konferenci v Mexico City. (16. dubna 2009)

Barack obama a mexický prezident Felipe Calderón na společné tiskové konferenci v Mexico City. (16. dubna 2009)

Jenže Latinos roste sebevědomí. Díky novým příchozím i vyšší porodnosti jich v USA přibývá, a před několika lety předběhli černochy jako nejpočetnější menšina. Vyžadují, aby se v hodinách dějepisu mluvilo i o bohaté hispánské historii USA, která dalece přesahuje tu anglofonní. Aby se ve školách dětem řeklo, že tradiční kovboj z Divokého západu je mexický vynález a že v uniformách americké armády ve válkách padly tisíce vojáků se španělským jménem. V posledních letech dokázali svolat statisícové protesty, které Kongres vyzývaly ke změně migrační politiky. Nakročeno k tomu bylo už krátce po Bushově nástupu k moci. Při vyjednáváních s Mexičany přislíbil volný vstup pro některé profese. Jenže přišlo 11. září 2001 a hovory na toto téma ustaly. Řešení situace je tudíž úkol pro Obamu, který však akci odkládá na neurčito.

Enrique Morones to komentuje: "Prezident ví, že toto téma je v USA ještě výbušnější než zdravotní reforma, při jejímž úspěšném prosazení si udělal množství nepřátel. Když se pokusí uvolnit migrační politiku, bude poprask ještě stokrát horší."

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.