Provozovatelé tuzemských spaloven odpadů při kritice, že vypouštějí do ovzduší nebezpečné dioxiny, jen odmítavě vrtí hlavou. Náš provoz odpovídá českým normám, říkají. Je to pravda - v České republice skutečně žádný limit pro vypouštění dioxinů neexistuje. Zatím.
V Evropě jen pár zemí - například Nizozemsko, Německo, Rakousko - uzákonilo limity pro dioxiny; nesmí jich být více než 0,1 nanogramu - tedy miliardtin gramu - v krychlovém metru zplodin. (Toto množství je vztaženo k nejnebezpečnějšímu dioxinu označovanému zkratkou TCDD. Ostatních dioxinů může být vypuštěno víc, ale vždy tak, aby jejich celkový toxický účinek nepřesáhl jedovatost povoleného množství TCDD.) Česká republika se chystá tento přísný limit také zavést. Vyhlášku o tom připravuje ministerstvo životního prostředí. »Pokud nám to odsouhlasí legislativní rada vlády, mohla by platit od jara příštího roku. Současní znečišťovatelé však dostanou tři roku času na to, aby se přizpůsobili,« uvádí Eva Rychlíková z ekologického ministerstva. Spalovna odpadů v pražské čtvrti Malešice se do požadovaného limitu zdaleka nevejde, nyní vypouští v metru krychlovém kouře kolem 1,1 nanogramu dioxinů. »Pokud nám to nařídí zákon, budeme se muset přizpůsobit. Nová technologie pro další čištění spalin nás přijde na 400 až 800 milionů korun,« říká rezignovaně Bedřich Krahulec, mluvčí Pražských služeb. Oproti tomu spalovna odpadů v Brně je jediná v republice, která už nyní připravovaný limit s přehledem plní: vypouští do ovzduší jen 0,03 - 0,04 nanogramu v metru krychlovém spalin. Zplodiny se v brněnské spalovně čistí mimo jiné pomocí aktivního uhlí, na něž se vážou těžké kovy a další nežádoucí chemikálie, včetně dioxinů. Aktivní uhlí je velmi pórovitá forma uhlíku; póry mu vytvářejí velký povrch, na němž se škodliviny zachycují. »Používáme aktivní uhlí z ropy vyvinuté v Chemopetrolu Litvínov. Jeden gram tohoto uhlíku má povrch, který odpovídá desetiarové zahradě,« informuje Jana Suzová, ekoložka společnosti SAKO, která brněnskou spalovnu provozuje. Celkové náklady na čisticí zařízení pro brněnskou spalovnu a jeho šestiletý provoz nepřesáhnou sto milionů korun.
První francouzská spalovna odpadů, která splňuje přísné limity dioxinů, nese název Azalys, funguje od loňského prosince a leží kousek od města Carrieres-sous-Poissy, 35 kilometrů od Paříže. Spaluje odpady z patnácti okolních měst a ze získaného tepla vyrábí elektřinu. »Čištění zplodin u nás je dvakrát dražší než v předchozích spalovnách,« říká Paul Maury, ředitel spalovny Azalys. »Nicméně dlouhodobé smlouvy, které jsme uzavřeli s městy, jejichž odpady se u nás spalují, nám zaručují, že ani tak nezkrachujeme.« Předpisy Evropské unie, přijaté i ve Francii, stanoví, že od ro ku 2002 se budou smět na skládku ukládat jen takové odpady, které už nelze jinak využít. »Kvůli tomu dále vzroste počet spaloven odpadů, ale ty už také nebudou smět vypouštět dioxiny,« uvádí Pénélope Kimotesová z regionální rady (státní správy) regionu Ile de France, v němž leží i spalovna Azalys.
V Evropě jen pár zemí - například Nizozemsko, Německo, Rakousko - uzákonilo limity pro dioxiny; nesmí jich být více než 0,1 nanogramu - tedy miliardtin gramu - v krychlovém metru zplodin. (Toto množství je vztaženo k nejnebezpečnějšímu dioxinu označovanému zkratkou TCDD. Ostatních dioxinů může být vypuštěno víc, ale vždy tak, aby jejich celkový toxický účinek nepřesáhl jedovatost povoleného množství TCDD.) Česká republika se chystá tento přísný limit také zavést. Vyhlášku o tom připravuje ministerstvo životního prostředí. »Pokud nám to odsouhlasí legislativní rada vlády, mohla by platit od jara příštího roku. Současní znečišťovatelé však dostanou tři roku času na to, aby se přizpůsobili,« uvádí Eva Rychlíková z ekologického ministerstva. Spalovna odpadů v pražské čtvrti Malešice se do požadovaného limitu zdaleka nevejde, nyní vypouští v metru krychlovém kouře kolem 1,1 nanogramu dioxinů. »Pokud nám to nařídí zákon, budeme se muset přizpůsobit. Nová technologie pro další čištění spalin nás přijde na 400 až 800 milionů korun,« říká rezignovaně Bedřich Krahulec, mluvčí Pražských služeb. Oproti tomu spalovna odpadů v Brně je jediná v republice, která už nyní připravovaný limit s přehledem plní: vypouští do ovzduší jen 0,03 - 0,04 nanogramu v metru krychlovém spalin. Zplodiny se v brněnské spalovně čistí mimo jiné pomocí aktivního uhlí, na něž se vážou těžké kovy a další nežádoucí chemikálie, včetně dioxinů. Aktivní uhlí je velmi pórovitá forma uhlíku; póry mu vytvářejí velký povrch, na němž se škodliviny zachycují. »Používáme aktivní uhlí z ropy vyvinuté v Chemopetrolu Litvínov. Jeden gram tohoto uhlíku má povrch, který odpovídá desetiarové zahradě,« informuje Jana Suzová, ekoložka společnosti SAKO, která brněnskou spalovnu provozuje. Celkové náklady na čisticí zařízení pro brněnskou spalovnu a jeho šestiletý provoz nepřesáhnou sto milionů korun.
První francouzská spalovna odpadů, která splňuje přísné limity dioxinů, nese název Azalys, funguje od loňského prosince a leží kousek od města Carrieres-sous-Poissy, 35 kilometrů od Paříže. Spaluje odpady z patnácti okolních měst a ze získaného tepla vyrábí elektřinu. »Čištění zplodin u nás je dvakrát dražší než v předchozích spalovnách,« říká Paul Maury, ředitel spalovny Azalys. »Nicméně dlouhodobé smlouvy, které jsme uzavřeli s městy, jejichž odpady se u nás spalují, nám zaručují, že ani tak nezkrachujeme.« Předpisy Evropské unie, přijaté i ve Francii, stanoví, že od ro ku 2002 se budou smět na skládku ukládat jen takové odpady, které už nelze jinak využít. »Kvůli tomu dále vzroste počet spaloven odpadů, ale ty už také nebudou smět vypouštět dioxiny,« uvádí Pénélope Kimotesová z regionální rady (státní správy) regionu Ile de France, v němž leží i spalovna Azalys.
