Zkušenost však podobné ideální předpoklady staví na pevnou zem. Zlovolný politik stvoří pro milenku nové místo, nepoddajného úředníka zničí vybranějšími metodami, než je vyhazov. Práce pod penzí, bez rizika, je navíc prací bez motivace být lepší. A konečně, proč mají být zaměstnanci státu privilegovaní?! Zrovna ve společnosti, která si rovnost podmínek doslova hýčká.
Státní správa potřebuje ambicióznější recept na kvalitu než definitivu: méně státu v životě lidském, méně úředníků, zato nadprůměrně schopných, a proto lépe placených. Počítáno na hlavy, máme zhruba jednoho pracovníka státní správy na šedesát občanů.
A Evropská unie říká: Potřebujete jich ještě víc. Evropa si v péči a kontrole kdejakého lidského hnutí libuje a my s ní. Snaží se vyrovnat nevyrovnané, proto reguluje, povoluje, zajišťuje, zakazuje... Kde jeden paragraf a úředník ubude, dva paragrafy a dva úředníci povstanou.
S nadsázkou lze říci, že určitou definitivu úřednický stav stejně má - propouštění ve státní správě se koná stejně často asi jako zemětřesení. Bez redukce míry vměšování státu do života lidí zůstane veřejná správa molochem, definitiva nedefinitiva.
