Historická budova rozhlasu na Vinohradské třídě byla rozstřílena na padrť. Téměř jediné okno nezůstalo celé. Na nedaleké křižovatce hoří barikáda. Restaurace Hajnovka a sousedící antikvariát vzplály po výbuchu muničního vozu.
"Hrála se otevřená hra. Tank proti baráku, samopal proti mikrofonu," glosuje v té době 23letý redaktor Československého rozhlasu Ondřej Neff odpor rozhlasáků.
Bylo jasné, že pokud má redakce Svobodného legálního vysílání vydržet, musí se přestěhovat. Volba padla na dvoupatrovou prvorepublikovou vilu s nádhernou zahradou na pomezí Vinohrad a Vršovic. V té době patřila redakci armádního vysílání.
Necenzurované zpravodajství se mezitím linulo ze všech regionálních studií Československého rozhlasu. Jeho otěže drželi bohužel bezejmenní technici, kteří rozdělovali vysílací čas mezi všechna pracoviště. "Docházelo tu k určitému druhu řevnivosti, každý chtěl vysílat co nejdéle. Měl pocit, že jeho zprávy jsou ty nejdůležitější," popisuje Neff revoluční náladu v rádiu.
. Neffův deník okem kamery iDNES.tv
Nejcennější svědectví
Dost možná nejmladší účastník mediální revoluce, který byl doma veden k úctě ke komunistické straně a Sovětskému svazu. Ondřej Neff. Nyní se to v něm všechno mlelo. Téměř nechodil domů, v "Armádě" i spal. Legální vysílačka chrlila zprávy z ulic, rezoluce vládních představitelů a komentáře redaktorů.
Důležitou roli v Neffových zápiscích sehrála loni zesnulá Eva Kopecká, bývalá manželka herce Petra Haničince a matka televizního producenta Čestmíra Kopeckého. Píše o ní: "Eva byla coby spiritus agens celého vysílání. Má tisíce známých a přátel a ti ji zahrnovali zprávami. Už předešlého dne vyštvala do ulic půl tuctu dobráků, kteří v půlhodinových intervalech hlásili svá pozorování."
Právě díky Kopecké bylo z "Armády" odvysíláno nejcennější svědectví o začátku konce pražského jara. Od jistého pana Čutky, který byl přítomen zatýkání Alexandra Dubčeka, získala zvukový záznam této akce.
"Bylo na něm všechno. Vyprávěl o tom, jak zasedalo předsednictvo, jak jednalo o Biľakově a Indrově dokumentu, jak Dubček dostal dopis od Sovětů, jak přišli Rusové, jak celé předsednictvo sebrali a jak se Čutkovi nakonec podařilo uniknout."
|
Do roztrhání těl
Jestli bylo pro tu dobu něco typického, byla to odhodlanost národa a všech jeho složek sloužit rozhlasu až do roztrhání těl. Paradoxně to nejspíš také nechtě urychlilo stěhování z vinohradské luxusní vily do Nuslí. Vlastně šlo spíš o zběsilý útěk jejího osazenstva přes zahradu, ploty a nedalekou školku. Rozhlasáky totiž tehdy vyplašil sportovní redaktor Karel Malina, který je vyděsil zvěstí, že se k vinohradské vodárně blíží tanky.
. on-line rozhovor s jiřím Dienstbieremk sprnovým událostem roku 1968 |
"Po třídě Wilhema Piecka se blíží k vinohradské vodárně kolona sovětských transportérů. Podle potvrzených zpráv hodlají vojáci vyrabovat vily v okolí vodárny," varoval je.
Třída Wilhema Peicka je dřívější pojmenování Korunní ulice. Malina použil šifru z obavy před odposlechem telefonu. Za několik hodin vyšlo najevo, že to byla kachna. "Byla to doba strachu, nikdo nevěděl, co bude, všichni měli v živé paměti události z Maďarska, kde bylo tisíce mrtvých," přibližuje atmosféru té doby Ondřej Neff.
Redaktoři Svobodného vysílání se pak z vinohradské vily rozloučili: "Přátelé, loučíme se s vámi. Okupační jednotky objevily naše studio. Odcházíme, ale doufáme, že se s vámi neloučíme nadlouho. Máme připravena nová, náhradní pracoviště a ozveme se hned, jak to bude možné. Na shledanou - a pevnou naději!"
"Lidé mi později vyprávěli, že po těchto mých slovech se spousta babiček - a nejen babiček - dala do usedavého pláče," vzpomíná Neff.
. Zvláštní poděkováníAutor dokumentu děkuje za poskytnutí fotografií: Pavlu Macháčkovi, Josefu Koudelkovi, Vladimíru Pečovi, Evě Vančurové, Milanu Kloučkovi, Pavlu Štechovi, Oldřichu Škáchovi, Jovanu Dezortovi, Liboru Hajskému, Karlu Vilgusovi, Jiřímu Stivínovi. |
