Když letadlo přistává v metropoli Minsku, jsou z okna vidět rozestavěné domy na předměstích. Po ulicích chodí lidé oblečení podle poslední módy, na silnicích jezdí nejnovější auta.
Z rádia znějí moderně střižené písně v ruštině a také poslední hity západních interpretů důvěrně známé i posluchačům našich rádií. Mladí se večer baví v klubech nebo u sklenky.
Oproti Praze je v ulicích vidět jen větší počet mužů v uniformách - milicionářů a vojáků. Kdo by ale čekal diktaturu vyznačující se portrétem Alexandra Lukašenka na každém rohu, bude překvapen. Lukašenkovy podobizny v nadživotní velikosti by hledal marně. Maximem je jeho orámovaný portrét v kanceláři státní turistické agentury.
Návštěvník pátrající po prvcích totalitního režimu příliš neuspěje ani u obyčejných Bělorusů. Na každém domě je satelitní anténa, sledování zahraničních programů nikdo nebrání. Když se Bělorusů zeptáte, zda existuje alespoň něco jako cenzura internetu, s nechápavým výrazem vám odpoví otázkou, proč by to tak mělo být. Stát nepotírá ani náboženství, pravoslavné kostely jsou hojně navštěvované.
Jen peněz by mohlo být víc
Rozhovor s obyčejnými lidmi ve vás zkrátka nezanechá dojem, že by žili v nějaké nesvobodě. O politiku se většinou příliš nezajímají. Stěžují si snad jen na nízké platy a vysoké ceny v obchodech. Průměrný plat je v Bělorusku zhruba 650 tisíc rublů měsíčně, litr benzinu stojí 2200 a dvoulitrová lahev coca-coly necelé tři tisíce. Kdo má peníze, může nakupovat jakékoli valuty a cestovat, kam chce.
"Na štíru je to tu hlavně se svobodou slova," popisuje diktaturu český diplomat v Minsku. Opozice v zemi existuje, ale nemá příliš velkou sílu. S finanční podporou z EU vychází i nezávislý tisk, který kritizuje prezidenta Alexandra Lukašenka.
Kritizovat se ho nebojí, minimálně v rozhovoru s cizinci, ani obyčejní Bělorusové. Říkají, že Lukašenkovi jde hlavně o vliv v ekonomice. I když je drtivá většina společností v zemi soukromých, důležité firmy prý ovládají s Lukašenkem spříznění lidé.
I to je možná důvod, proč Bělorusové ani příliš netouží po změnách. "Kdyby přišel někdo jiný, změnil by všechno zas jen ve svůj prospěch," říkají. "Potřebují práci a peníze," říká o obyčejných občanech český diplomat s tím, že Lukašenkův režim jim obojí poskytuje.
Běloruská ekonomika, která žije hlavně ze zemědělství, lesnictví a průmyslu, je poměrně soběstačná. Na pultech obchodů je k dostání i zahraniční zboží, není však pro každého. Průměrný Bělorus si raději koupí domácí, a tedy hlavně levnější produkty například v tržnici.
Češi? Taky jste Slované
Česká diplomacie finančně i jinak podporuje běloruskou opozici. Představa, že by Česko a Češi byli v očích Bělorusů nepřáteli, ale není pravdivá. Jen loni vydala česká ambasáda v Minsku 25 tisíc víz. Když se zeptáte Bělorusů, co si o Češích myslí, většinou řeknou, že Češi jsou stejně jako oni Slované. Někteří znají české pivo, jiní dokonce i Karla Gotta.
Stížnosti tak míří spíš na styl vládnutí a rozhodování prezidenta Lukašenka. "Prostě podepíše dekret a je to," popisuje jeden z obyvatel Minsku. Tomu vadí například to, že Lukašenko poměrně často mění v metropoli jména ulic. "Mění se skoro každý rok," říká Bělorus Vadim.
Řidiči zase nemají příliš velkou radost z Lukašenkova cestování po Minsku. Kdykoli se může stát, že jejich vůz zastaví u vjezdu na hlavní silnici milicionář. "Jede prezident Lukašenko," popsal tuto situaci taxikář Sergej. Po pár minutách čekání auta opět rozjela. Kolona po hlavní neprojela, Lukašenko asi zvolil jinou cestu.
