Pak pokračovala: "V roce 2005 provedl režim diktátora Roberta Mugabeho operaci Vyčistíme špínu. Zaměřil se na místa ve městech, kde se soustřeďovala opozice. Zboural asi 100 000 domů. Lidé pak bydleli v přístřešcích z vlnitého plechu nebo deset osob v jedné místnosti v rozpadajících se domech bez tekoucí vody."
A co dělá svět? Přihlíží. Pokouší se o něco? Ale ano, občas to kritizuje. Změní se laxní postoj světa v budoucnosti?
Ne. Možná opět přijdou nějaké sankce (ovšem pouze ze strany Západu, ostatní se tím trápit nebudou), jenže ty skoro žádného diktátora ještě nepoložily. Navíc v prosinci loňského roku pozvala Evropská unie na svůj summit s Afrikou do Lisabonu i Mugabeho. Nabídla mu jednání a projevila dobrou vůli. Chybně. (Jedním z mála evropských politiků, který odmítl přijet, byl Mirek Topolánek.)
Na lepší časy se však zablesklo v březnu – Mugabe prohrál prezidentské volby. Ale odmítl odstoupit. Opozice z Hnutí pro demokratickou změnu vedená vítězem Morganem Tsvangiraiem sice nastoupila do druhého vynuceného kola, ale v neděli z něj odstoupila. Její členové začali být vládními zfanatizovanými mladíky masakrováni. A před lety odstartovaná akce "Vyčistíme špínu" bude možná za čas završena.
Vítězem voleb se tak opět stane Robert Mugabe. Člověk, který kdysi prosperující zemi zbavil "vředu", jejž podle něho představovali místní bílí farmáři. Důsledek? Absolutní nedostatek potravin. Člověk, který se "postaral" o to, že v tomto jihoafrickém státě je téměř osmdesátiprocentní nezaměstnanost, inflace činí hodně přes sto tisíc procent a kdo může, prchá ze země. Člověk, za jehož vlád se počet HIV pozitivních zvýšil na naprosto neúnosnou čtvrtinu všeho obyvatelstva.
Ale co s Mugabem? Zasáhnout vojensky jako proti Saddámu Husajnovi? Kdepak. Vždyť to většina světa nechce, nějaký Mugabe v Africe zase tolik nevadí. Navíc na to naprostá většina zemí nemá ani vojenskou sílu, ani politickou odvahu. Jedině Amerika by mohla... Jenže ta má před volbami a George W. Bush je vyhlášeným "zloduchem" už dnes.
"Šířit přece demokracii se zbraní v ruce a proti vůli mezinárodního společenství nelze," ozývá se pořád ze všech levicových koutů světa.
Mugabe dobře ví, že si může dělat, co chce. Podobně jako to vědí další diktátoři a totalitní vlády ve světě. Kromě hlasitého "bu, bu, bu" jim nehrozí vlastně nic. Sankce přežijí, a když budou chvilku hodní, dostanou po čase nějaké to pozvání – třeba na další summit s Evropskou unií.
